Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka

Bohouš s pejskaři na Vltavě 2008

Datum

18.-22.6.2008

Účastníci:

Bohouš, Vity, Trax a parta pejskařů se svými mazlíky.

Raftové závody

Akce

Sponzoring

Hledáme sponzora

Odkazy

Sportovní noviny Kanoe SVoČR RK Stan Hájos-Vše pro raft E.T. v síti a Sázavan Icík Adrenalin Team
ICQ 238411484

Středa 18.6.

Rok se s rokem sešel a my opět vyrážíme na vodu s partou pejskařů. Letos jsme v poněkud silné sestavě, tři členové KáVéčka mluví za vše. Naši trojici doplňuje brácha Vityho, Pavel. V jednu hodinu nabírám na Lukách Vityho s Pavlem a pomalu vyrážíme na Žižkov pro Traxe. Docela mě překvapilo, že Trax byl připravený, ale zase jsme přijeli o něco později než jsme se dohodli. Jen trochu selhala komunikace, Trax nás čekal o ulici výš než bylo dohodnuto, navíc čekal skoro půl hoďky a korunkou všeho bylo, že nám prošel před autem a my bez povšimnutí jeli na místo srazu.

Vše ale dobře dopadlo a naložili jsme další hromadu věcí, včetně kytary. Tím ale putování skrz ucpanou Prahou nekončí. Musíme pro změnu na Novodvorskou pro Vityho stan, který ho má u mámy. Poté konečně nabíráme správný směr na Benešov. Cíle dosahujeme ve 14:40 s velkou časovou rezervou. Přivítali jsme se a vyložili to strašné množství zavazadel. Začalo se to postupně scházet.

Slávek, hlavní organizátor pravil: "Čekáme na vlak od Prahy a jedeme." Jelikož se do nádrže autobusu musí doplňovat palivo a zapomenuvší klíče na benzínce v Prostějově nedaly Slávkovi jinou možnost, než vzít pákové štípačky a zpřístupnit tak nádrž. Ještě musel dojet pro novou vložku do zámku na přední dveře, zadní zůstaly zamčené a zamčené možná zůstanou na věky.

Plánovaný odjezd v 16 hodin se nepovedl, pro mě to nebylo překvapení neboť jsem na to zvyklý z odjezdů na závody. Vyjeli jsme lehce po půl páté. Tankujeme v Benešově, druhou zastávkou je jídlo v Soběslavi, na Palubě. Objednáváme si smažák, Láďa si dává guláš a ostatní více měně nějaké menu. Všichni dojedli, zaplatili a pomalu začali odcházet a my stále nic. Ale přísloví ‘Kdo si počká, ten se dočká‘ prostě platí a my jsme se najedli také. Poměrně velká porce sýru nás překvapila, ale mile potěšila.

Pokračujeme v cestě dále, poslední zastávkou je nákup v Kauflandu v Českých Budějovicích. Do kempu ve Vyšším Brodě přijíždíme za tmy. Zde na nás už čekali Káďa s Miládkou a jejich Kimem, Bauerovi s Terinou a Sekalovi s jejich smečkou psů.

Řešíme spaní: Traxovi se nechce stavět stan. Tím se mi zkomplikovalo tradiční spaní pod mostem a rozhodl jsem se proto rozložit karimatku ve vleku. Vity s Pavlem si zalezli do rozloženého stanu a Trax nemaje karimatku si lehl na ručník.

Čtvrtek 19.6.

Ráno jsme si dali snídani, perník od maminky důstojně obstál a ten kdo dostal tak mu chutnal. Jen ho bylo málo, takže bylo nemožné nabídnout úplně každému. Příště asi vezmu celý pekáč. Pomalu, ale jistě jsme nafoukli náš závodní raft a připravili se na cestu. O volné chvilce jsme si hodili létajícím talířem.

Přesunuli jsme se k vodě a dofoukli raft. Rozhodli jsme se trochu zablbnout a tak jsme několikrát převrhli raft přes záď. Úplně cizí vodáci nám chtěli pomoct, když viděli nakloněný raft, to ale na ně Vity volá: "ne ne ne, to je dobrý, my sami!" A tak jsme tam takhle padali. Také jsme to zkusili sami s Vitym, to se nám nepovedlo. Vystřídal mě Trax a jelikož váží o nějaké to kilo víc než já, povedlo se a raft se ocitl dnem vzhůru. Vity našel na dně malou trhlinu, neváhám a lepenkou ji zadělávám, doma to musíme zalepit.

Pejskaři se připravovali na vyplutí a dolaďovali poslední detaily. Již tradičně Slávek podává základní výcvik, většina posádek vypadá v pohodě, jen jedna vybočuje. Touto posádkou je podle všeho nezkušená posádka Ládi a zadáka Veroniky spolu s Belinou. Teatrální vystoupení Slávka ze břehu pobavilo nejen mě, ale všechny okolo. To volal: "Zabírá Láďa, ještě Láďa, teď Veronika, oba pádlují, teď Láďa pádluje, oba pádlují, Láďa maká…." Určitě si dovedete představit, jak tam jezdili. No, byť (jak jinak) se zpožděním, ale vyjelo se.

První jez hned za Vyšákem bereme bokem, já to tam posílám z pozice levého háka, kluci se válí, ale takhle jsme to chtěli – aby lidi koukali. Projeli jsme bez ztráty kytičky. Poté jsme si řekli že uděláme přejezd přes kohout, jedeme z leva a už to tam posíláme, ale ejhle: nedostatečný výklon na pravé straně nás nemilosrdně posílá plavat. Máme jisté ztráty, a to: brýle, kšiltovka, triko(Pavel); tílko(Trax); tílko(Vity); láhev pití(všichni). Sušit věci na raftu se prostě nevyplácí ani na dvojkové vodě :-D.

Co jsem stačil postřehnout tak slavná posádka Veronika a Láďa plavali. Belina byla chvíli pod lodí, ale vše dobře dopadlo. V průběhu cesty při nastupování se koupal také Káďa. Tomu skočil do lodě Kim a poslal svého páníčka do vody. Kousek za prvním jezem stavíme u břehu a čekáme na někoho dalšího. Dojela nás sledovaná posádka(prohodili se a Láďa seděl na zadáku), přišli s prosbou vyměnění Ládi za někoho jiného. Trax sice chtěl na lodičku, ale dlouho v ní neseděl tak se necítil, jel by s někým zkušeným, což Veronika zatím není. Rozhodl jsem se, že si tam sednu a tak zbytek plavby sedím na loďce.

Druhý jez Herbertov jsme zvládli téměř všichni v pohodě. Někdo mi říkal, že se tam cvakli, ale nemůžu si vzpomenout kdo to byl. Myslím, že Bauerovi když jim z lodi vyskočila jejich Terina, ale jistý si nejsem.

Jeli jsme hodně roztroušeně, tak nějak jsme se sešli U Veverek. Docela velká fronta na pivo, kdo ji vystál dostal zlatavý mok. Začínám rozbalovat řízky. Chvíli jsme si oddechli a potom ledabyle pokračovali dále do Rožmberku. Už nás nečekalo nic velkého, ani jsme moc nepádlovali. I přesto jsme dorazili jako jedna z prvních lodí. Veronika jde na jídlo, já čekám na kluky. Společně jdeme také do místní restaurace. Servírka se slovy "na jídlo budete čekat tak 45 minut" nás odradila a s Pavlem si dáváme palačinku se zmrzlinou. Ostatní volí pouze vařený nápoj. Kdo si dal jídlo, byl poměrně dost nespokojen, čekalo se dlouho a jídlo nebylo ničím výjimečné, ba skoro naopak.

Kluci nakonec odešli pro něco k jídlu do krámku na náměstí, jelikož ale je Rožmberk malé městečko, tak v obchodě nebylo žádné pečivo a výběr jídla byl opravdu těžký. Ještě než jsme vyrazili dále na vodu, zašli se Vity s Traxem podívat k místnímu zámku.

Sedíme u vody a kecáme. Dohodli jsme se, že Veronika pojede místní jez na zadáku. Vity nás vyfotí, tak jsme se nad jezem ještě projeli, hlavně bylo zapotřebí Veronice vysvětlit kormidlo. Dal jsem samozřejmě důležitou radu: "Nechytej se bortů!" Vjíždíme do jezu, zpočátku to vypadá dobře, ale z ničeho nic jedeme prudce doprava a na konci retardéry narážíme špicí do kozy, tím nás kinetická energie vyhodila ze sedaček dopředu. Ovšem na fotce je patrné, že se Veronika jako první chytla bortů. Tak nějak jsme to ustáli, ale loď se nám zaplnila vodou. Plujeme dále, ale nabíráme víc a víc vody. Belina nám vyplavala, poté jsme vylezli také a brodili jsme se ke břehu.

Nic nás neodradilo a vynesli jsme si loďku nad jez. Rozhodl jsem, že si jez sjedeme pozadu. Na tento experiment jsme pro jistotu nechali psa na břehu. O minutu později se ukázalo, že jsme udělali dobře. Těžko říct, kde se stala chyba, ale nějaká tam musela být, předvedli jsme poměrně ukázkové cvaknutí. Ovšem ani to nás nezaskočilo a jdeme na to znova. Belinu necháváme ještě na břehu, ale projíždíme v klidu a pohodě. Jeli jsme ještě kousek do kempu, kde se většina lidí převlékla do suchého.

My jsme složili raft a dali ho Jardovi Bauerovi do auta. Pádla bereme s sebou a jdeme čekat na Slávka s autobusem. S Vitym jsme vyrazili na boso, poprali jsme se poměrně statečně s všelijakými nástrahami, které na nás čekaly. Než jsme slezli dolů na silnici tak jsme se pokochali pohledem na krásu, kterou skrývá vyhlídka od zámku Rožmberk.

Na autobus jsme čekali v nedalekém občerstvení, kousek od vody. Než se stačilo vypít jedno pivo, expres značky Karosa parkuje u krajnice. Do autobusu už nenasedá Pavel, pro kterého přijel táta, musí do práce.

Cestou zpátky zastavujeme u lesa a vytahali jsme nějaké dřevo na oheň. S Vitym jsme stále bosí, takže jsme do lesa šli jen jednou a poté jsme se chopili ruční rámové pily a začali jsme porcovat. Naložili jsme to do autobusu a dojeli do Vyššího Brodu. Museli jsme se jít hned umýt, byli jsme jako dobytci. Ještě jsme dojedli poslední řízky, jak jinak než od mojí maminky, a vyrazili jsme na fotbal. V jednom nonstopu sice byla televize, ale nedovolili nám tam vzít Belinu, Veronika se rozhodla jít s námi. Tak jdeme dál a na druhý pokus jsme byli úspěšní, hostila nás hospoda s originálním názvem – Vltava. Shlédli jsme fotbal a potom jsme si dali šachy. Vity s Traxem spojili své síly, ale lehce pod vlivem alkoholu ani jejich společné síly na mě nestačily.

Po návratu do kempu se Trax pokusil hrát na kytaru, ale nakonec z toho nic nebylo. Jarda Bauer nás naverboval, abychom přemístili Káďovi karavan. To se nakonec bohužel nepovedlo, Káďa se probudil a tak lehce po půl druhé uleháme.

Pátek 20.6.

Vstal jsem před sedmou, probudil jsem kluky. Láďa byl už vzhůru. Vitymu a Traxovi chvíli trvalo než se dostali ze spacáku, ale povedlo se. Posnídali jsme a pomalu připravili raft na vyplutí. Zabalili jsme věci do konve a hurá na vodu. Protože Pavel odjel, Láďa slíbil, že s námi pojede. Láďu jsme dali na mé místo levého háčka a já jsem si sedl na pravého zadáka. Jelikož jsme si naplánovali cestu až na Zlatou Korunu, docela jsme makali. Malou přestávku, hlavně aby se kluci nasnídali, jsme dali v novém občerstvení U Tygra, které vyrostlo naproti Veverkám. I já jsem se ještě posilnil salámem a chlebem. Našli jsme zde dámské tenisky, rozhodli jsme je vzít Káďovi, který včera přišel o boty a moc o tom mluvil, tak jsme mu chtěli udělat radost, vlastně spíš nám, byli jsme zvědavi na jeho reakci.

Pokračujeme v plavbě. Těsně před Rožmberkem dojíždíme opilou posádku raftu, kteří chtěli oheň. Půjčili jsme jim zapalovač a oni nám na oplátku dali napít domácího moravského vína. Rožmberku jsme dosáhli v 9:35, zatím plni sil stále pádlujeme. Tím se stáváme jednoznačně nejrychlejším raftem, potažmo plavidlem vůbec.

Další zastávku jsme si dali kousek nad Fíkem, v kempu Pod Černínem. Kluci jdou pro pivo a já se pouštím do vepřové pečeně. Kluci také dostali, odpočinuli jsme si téměř hodinu a poté pokračujeme až do Českého Krumlova. Přijeli jsme ve tři, takže vskutku dobrý čas. Kluci mají hlad, tak šli do města a dávají si polévku podávanou v chlebu. Také se podívali na zámek. Někdo musel hlídat raft a věci, tak jsem zůstal u vody. Dojedl jsem vepřové a měl jsem štěstí vidět v akci skorce vodního, který na metr ode mě lovil pod vodní hladinou. Jde o jediného ptáka z řádu pěvců, který si hledá potravu pod vodou.

V 17 hodin jsme se vydali na poslední úsek plavby, do Zlaté Koruny. Už tolik nepádlujeme, potkáváme týpky, kteří nám dávají napít nějaké slivovice či co to bylo. Já samozřejmě odolám, někdo musí mít aspoň špetku zodpovědnosti.

Postupně pádlujeme méně a méně, když jsme minuli Marínu, to už jsme se jen nechávali unášet. Poslední jez před kempem a s úsměvem vystupujeme na Zlaté Koruně. Klukům jsem namluvil, že to ještě není Koruna, ale Dívčí Kámen a i přes viditelné cedule mi to věřili.

Posilnili jsme se a ještě jsme dali fotbálek. Dali jsme KV + ještě jeden človíček proti zbytku. Dlouho jsme prohrávali, tahali za kratší provaz. Ale nevzdali jsme a zamakali, snad to byl Trax, kdo vymyslel, že když dáme vedoucí branku, tak že přestaneme. Tak se také stalo. Vity s Traxem nás opustili a šli do hospody na fotbal. My jsme ještě dali hru, kapitánky dělaly sestry Aneta a Klára . To už jsme hráli dost funny a zábava to byla, holkám to docela šlo. Přestali jsme až když jsme na to neviděli.

Ostatní, co se vyhrabali ze stanů (podle slov Veroniky), tak zmákli snídani. Poté Slávek zavelel nástup. Všichni bez okolků nastoupili a pocvičili poslušnost pejsků. Jelikož sluníčko praží tak se psi vykoupali. Pomalu začalo velké balení. Po zabalení a naložení posledního zavazadla se vyrazilo směrem Zlatá Koruna.

Cestou se zastavili na zřícenině hradu, která měla tak divný název, že si ho nikdo nepamatoval. Cestou zaperlil Pavel, majitel Sáry. Sára je lovecký pes a když zavětřila volně se pohybující slepice, bylo jasné co nastane. Chudák jedna slepice a také kachna tento útok nepřežily.

Když se dorazilo do kempu, zabral se hezký plácek, postavily se stany opět do půlkruhu, abychom měli soukromí. Odvážlivci šli do řeky a tam si zablbli, vylezli a přesunuli se do hospody, kam jsme po příjezdu i my dorazili.

Šli jsme také do hospody na fotbal - Chorvati prohráli s Turky na penalty, to nás naštvalo, ale moc nepřekvapilo. U stolu před občerstvením jsme seděli a kecali dlouho do noci. Také jsme dali šachy, Trax pod vlivem alkoholu zase prohrává. Pár lidí bylo docela namol, ale ve zdraví přežili. Vity s Traxem ulehávají na trávu před autobus, já volím klasiku, a to vlek.


Sobota 21.6.

Budíček byl před osmou. Kluci ještě leželi, dohodli jsme se na partii v šachu. Tentokrát docela vyrovnaně, Trax mě i porazil. Po snídani jsme se připravili na vodu. Dohodli jsme se, že pojedu zase s Veronikou a Belinou a kluci ve třech na raftu. Vzali si s sebou na raft kytaru, ale slyšet nebyli.

Usedl jsem na kormidlo, prakticky jsem do vody nehrábl, jedeme na pohodu, slunce svítí a je prostě krásně. Užíváme si a kocháme se krásnou přírodou. Všichni vodáci obdivují Belinu, má plovací vestičku a všichni jako jeden muž říkali: "Záchranný pes, ale má vestu. On neumí plavat?!" Nám nezbylo nic, jen nad tím mávnout rukou.

První přestávku jsme si udělali U Maringotek, šli jsme na placky. Byla tu pořádná fronta, čekali jsme přes hodinu. Ale dočkali jsme se, bral jsem 4 placky, jednu pro malou Anetu, další pro Veroniku a poslední dvě pro sebe. Placky dělají stále stejně dobré, takže čekat se rozhodně vyplatilo. Kluci na raftu se ani nezastavili a volně splouvají dále. Někteří si dávají pivo, vyjíždíme každý jak se mu za chce.

Slávek vyhlásil soutěž, kdo první uvidí z vody hrad, má u něj pivo. Já jsem se toho samozřejmě chytil a jelikož jsem věděl kdy si mám připravit foťák, zdokumentoval jsem to. Evidentně jsem zvítězil, ale Slávek se zdráhal a slíbenou odměnu nedal.

Další větší pauzu jsme si udělali na Dívčím Kameni. Vylezli jsme na břeh, bylo tam už pár lidí. Káďa vymýšlel blbosti, hrál si s malou Anetkou. Vymýšlel pro ní slovní hry. Jednou z disciplín byla básnička. Přihodil jsem také jednu, dokonce vlastní tvorba. Vznikla loni na vodáckém táboře a je o našem vodáckém autě – Marii.

Čekali jsme na Slávka, pár nedočkavců vyrazilo po vodě dál. Slávek dorazil, ale na hrad nešel, tak jsme šli bez něho. S Vitym vyrážíme opět na boso. Je to pár dní, co jsem tu byl naposled, takže mě dost překvapilo vybírání vstupného, ale dvacka za lístek pro studenta není zase tolik. Dostáváme papírového průvodce, čtení se ujala Šárka. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že Dívčí Kámen nebyl nikdy dobit, jako jeden z mála ustál obléhání Husity.

Na zřícenině jsme prošli každičký kout, obdivujeme okolní krásu přírody a také Dívčí skálu. Po prohlídce se pomalu vracíme zpátky k řece, zastavujeme se v kiosku a vracíme se na lodičky a rafty. Čeká nás už jen pár kilometrů do Boršova.

V zatáčce jsem čekal divoké esíčko, ale od doby co jsem tu byl naposled se to tu hodně proměnilo. Esíčko je pryč, stejně jakožto popadané stromy. Tento úsek je vyčištěný a očekávané vzrušení v podobě peřejí je tatam. V poklidu jsme dojeli do Boršova k jezu, kde jsme spolu s Michalem přenesli loďky a také jsme pomohli Šárce s raftem. Opět jsme čekali na Slávka, když dorazil, tak se nad jezem točil a nakonec se rozjel a jez projel. Nestihl jsem vytáhnout foťák, takže bez fotodokumentace. Shodli jsme se, že měl malou Anetku nechat na břehu, ale zase to musel být pro ni velký zážitek.

Zakotvili jsme v kempu kousek pod jezem. Všichni jdou na oběd, Vity s Traxem se na všechno vykašlali, nechali tam jak raft s pádly, tak Traxovu kytaru. Raft jsem naložil s Jardou do Pavlovýho auta a zbytek věcí jsme vzali s sebou do hospody.

Tam na nás čekal Káďa s Miládkou. Někteří byli na dvoře a někdo ještě v jiné restauraci kousek níž. O to tu byl velký spor, Slávek chtěl, abychom byli v té spodní, ale tam měli nějaké řeči na pejsky, tak šli nahoru. Pavel dostal za to vynadáno od Slávka, přišel k tomu jako slepý k houslím.


Přišel i Pavel (Sára) s Luckou, všichni od Sekalových a další. Povídali jsme si dost humorné historky. Káďa povídal o jeho Kimovi, šel na výstavu. Ostatní psi byli načančaní a předváděli doslova psí kousky. Káďa předvedl povel k noze, někdo mu tam řekl, že si spletl soutěž. Musí se ale ocenit, že někdo jiný za ním přišel a řekl mu, že má krásného psa.

Centrem povídání se stal opět Káďa, který ráno volal: "Dejte mi nějakou ženskou k sexu!" Miládka na to byla připravena a hodila po něm splasklou Anežku. Tak jsme si o ní povídali, většina jsme se na ní ráno šli podívat. Překvapivě zástupce něžného pohlaví (Andrea) ji prozkoumala kam jen Anežka dovolila.

To zaskočilo Pavla (Sára), nevěděl o co běží, tak jsme mu to laskavě vysvětlili, že Anežka je jako v té reklamě žena, kterou se dá vypustit.

Vzpomněli jsme na příhodu, která se nám stala loni na Soumarském Mostě. To jsme měli objednaný vagón, ale někdo na dráze to nezařídil, takže nebyl. Přijel motoráček s jedním vagónem. Slávek se zeptal rádoby průvodčího, kde máme ten vůz? Ten řekl, že o ničem neví. Slávek na něj ať teda vyhodí ty lidi, co sedí ve voze. Ten na to že ne. Slávka chytil nerv a poslal Bádu do vozu. Všichni, až na dva cestující přestoupili do motoru. Těm dvou jsem řekl, ať radši také přestoupí, moc se jim nechtělo, ale usoudili, že by se dál nejelo. Poté jsme nastoupili…

Lenka Sekalová na to vyprávěla že Slávek je všude včas a dbá na přesnost. Vyráželi spolu vlakem v 7:30 a Slávek říkal: "Odjezd je v 7:30, vlak na nikoho nečeká." Co se nestalo, všichni přišli včas, jen Slávek přišel poslední, lehce po půl, takže vlak ujel. Lenka ho přivítala slovy: "Vlak na nikoho nečeká!"

Ovšem největší pecku nám dal Vity. Vyšel ze dvora a ve spolek se zeptal: "Kde je Bohouš?" Já jsem byl ani ne dva metry od něho, sklopil jsem hlavu a jen se pochechtával. Jenže Vity mě stále neviděl a tak se ho lidi u stolu ptali kdo to vlastně je a jak vypadá. Říkali, že mě neviděli. Vity nevěděl, která bije a mě málem praskla bránice. Vityho tápání trvalo asi dvě minuty, když mě konečně uviděl.

Zatímco jsme se náramně bavili, Slávek dorazil do kempu. Nastal veliký problém – kemp doslova přetékal a navíc cestu zablokoval rozbitý autobus. To se muselo vyřešit, ale povedlo se a Slávek pro nás dorazil. Smékalovi odjíždí domů, my vyrážíme do kempu.

Tak přeplněnou Zlatou Korunu jsem ještě neviděl. Najít volné místečko by nezvládl snad ani Forest Gump. Projet kempem trvalo snad věčnost, ale nakonec jsme úspěšně zaparkovali. Naše soukromí už nebylo, pejsci neměli prostor na běhání, prostě hrůza. Někteří vyrazili na pivo, já jsem se šel projít na nádraží, cestu jsem si pamatoval dobře. Zaskočilo mě jen hodně novostaveb, staví se úplně všude, a pak že lidi nemají peníze!


Neděle 22.6.

Po probuzení jsem se vypravil do místní samoobsluhy pro snídani. Pavel (Sára) byl jako jeden z mála vzhůru, tak jsme dali řeč. Poté se okolo nás vytvořila početná grupa. Ostatní pomalu balili, kemp se pozvolna vyprazdňoval. Někteří vyrazili do kláštera na prohlídku.

Okolo nás bylo pusto, pozvolna jsme také balili. Vity s Traxem nás poctili svojí přítomností někdy v deset hodin, to bylo když se vyhrabali odněkud z lesa, kde našli místo pro spaní. Než jsme se nasoukali do autobusu a vyrazili na Prahu, Vity s Traxem se snažili přemluvit někoho aby s nimi šel do lesa na houby. Jelikož se nikomu moc nechtělo tak vyrazili sami. Když se po dobré hodině a půl vrátili zpátky, vypadali jako když strávili týden v džungli.

Ještě jsme si stihli zaházet s talířem. Báda se rozhodl samovolně aportovat, stačil mu malý kontakt s talířem a ten pod tlakem jeho zubů praská. Ale nějak to zvládl, takže jsme mohli pokračovat v házení.

Pomalu jsme vyrazili. Zastavili jsme až u motorestu na jídlo, někdo šel do dražšího hotelu, ale většina zůstala v tomto motorestu. Servírka by sama nestíhala, takže jí Andrea trochu pomáhala. Dali jsme si hermelín v bramboráku, bylo to výborné. Završili jsme to zmrzlinou.


Zde se s námi rozloučil Káďa s Miládkou a také Michal, který jel s nimi, nechtěl se jít koupat.

Kdesi jsme se zastavili na koupání. S Pavlem (Sára) jsme přeplavali na druhý břeh. Po návratu jsem se zapojil do házení s míčem. Nevím, kdo začal s šiškovou válkou, ale stálo to za to. Kluci ve vodě vs. holky na suchu. My jsme byli závislí na palbě holek, jinak jsme neměli munici a navíc jsme házeli do kopce. Co mám povídat, holky to pěkně projely. Před naší palbou se neukryly ani v autobuse.

Když jsme se vyřádili tak jsme pokračovali v cestě domů. V Benešově jsme udělali společné foto a pak jsme se rozjeli každý do svých domovů. Zpátky do Prahy s námi jela místo Vityho bráchy, Pavla, Veronika s Belinou. V celku bez problémů jsme se dostali až do Prahy, konkrétně na Pankrác, kde jsem všechny vysadil a sám jel na oslavu narozenin mé švagrové…

Sepsal Bohouš, korekci provedl Vity. Fotky Bohouš, Bauer a Trax.



Poslední změna této stránky: 27.04.2018 15:04:59