Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka

Konečně pořádný závod na běžkách

Datum

11.- 13.1.2008

Účastníci:

Fléga, Lucka, Vendula, Táňa, Helenka, Méďa Béďa, Jarka, Tereza, Zuzka, Véna

Raftové závody

Akce

Sponzoring

Hledáme sponzora

Odkazy

Sportovní noviny Kanoe SVoČR RK Stan Hájos-Vše pro raft E.T. v síti a Sázavan Icík Adrenalin Team
ICQ 238411484

Krásný víkend v Bedřichově - Jizerská padesátka 2008.

Vloni nebyl sníh a tak Flégovi a Vendule propadlo startovné. O to více se těšili na letošní 41.ročník Patria Direct Jizerská 50. Sice nevím, která je to ta Patricie, ale jistě to bude bohatá a hezká roštěnka. Do Bedřichova jsme vyrazili v pátek odpoledne, hlavně kvůli dokonalé aklimatizaci na místní podmínky. Jeli jsme třemi vozy, v jednom třeba já, Fléga, Terezka a Lucinka, ve druhém Vendula, Táňa a Helenka a ve třetím Jarka, Véna a Zuzanka. Vozidla se jen prohýbala pod objemnými zavazadly, přeci jen nás čekaly dvě noci.


Cestou moc sněhu vidět nebylo, ale po příjezdu k bodu ubytování nás v místě budoucího parkování vozidel čekaly mohutné závěje. "To nic není," řekl jsem si, vzal do ruky lopatu a začal odklízet sníh. Tato práce mě baví, výsledek je hned patrný. Když mě to přestalo bavit a měl jsem úplně promáčené botičky, předal jsem nástroj Flégovi a ten doupravil zbytek.

Po složité parkovací logistice a zapadnutí jednoho auta jsme se mohli ubytovat. Pokojík nás čekal jako obvykle a podlahu jsme takřka zcela zaplnili našimi karimatkami. Nasytili jsme hladové dětské krčky a vyrazili hledat krčmu. Bohužel pizzerii Nisa nám zrovna přestavují na apartmány a tak jsme nalezli jiný objekt. Shodou okolností také pizzerii s bowlingem. Bohužel s naprosto tupou servírkou, která když zbývalo asi 15 min. do zavíračky, navrhla Flégovi a Jarce, že jim donese již jen malé pivo. Nakonec donesla velké. Pak jsme museli zaplatit, ačkoli bowling vesele pokračoval dál. To mi mozek prostě nebere.

Ráno jsme se rozdělili na dvě skupiny. Větší děti snídaly, prudily a chystaly se na snowboard. Táňa s maminkou, babičkou, Flégou a Luckou vyrazili na místní stadión, kde Táňu čekal dnešní první běh na lyžích. A nutno podotknout, že se se svojí tratí 300m volným způsobem poprala znamenitě a s časem 6:58,20 min. obsadila krásné 14.místo.


Na stupínek nejvyšší se nedostala jen díky tomu, že se šetrní rodiče rozhodli závodnici ze zcela nepochopitelných důvodů vybavit nekvalitním a ošuntělým sportovním náčiním. Závodnice musela během ostrého závodu několikrát nasazovat upadlé lyže, což jí ve věku dvou let činilo dost veliké problémy. Dokáži si totiž tuto dívku, které jsem již odpustil, že mi řekla, že jsem plešatý, představit na stupních vítězů. Tak takhle přátelé příště raději ne.

Druhá skupinka mezitím snowboardila na přilehlém kopci. Po obědě jsme se rozhodli, že si dáme menší trénink na běžkách před zítřejším závodem. Tedy Fléga s Vendulou. Já s Jarkou jsme šli spíše na vycházku a hledat poklady. Jarka nevěřícně kroutila hlavou, jak dokonale si mažeme vosky a to jsme teprve pouze na skluznice nanášeli parafín z lékárny.

Namazat jsme si nechali až na stadionu od odborníků z firmy Swix. Použili nějaký červený klistr č.40 a mohu potvrdit, že mi vše, co s ním přišlo do styku, doposud lepí. Když Jarka pánovi předala k namazání svoje lyže, ten je zběžně prohlédl a se slovy: „Tady se mazací komora asi nepoužívá,“ začal zkušeně mazat od oka. To vzbudilo lehký úsměv okolních tlačících se rádoby závodníků.

No, a konečně jsem po několika letech odpočinku od Jizerské padesátky, ve které jsem závodil, opět vstoupil do stopy. Paráda. Počasí bylo jak vymalované a naše první cesta s Jarkou, poté, co nám hned v úvodní rovince zdrhl Fléga i Vendula, vedla do nejbližšího kiosku na dobrý boršč. Bylo to poměrně nedaleko, ale hodně do kopce. Sice jsem v misce nenašel příliš stop po masu, ale bylo to výborné. Po proběhnutí na čerstvém vzduchu prostě chutná.

Po osvěžení jsme se vydali k místní přehradě hledat poklad. Sice byl trochu ukrytý v ledu a pod sněhem, ale moje dokonalá satelitní navigace nás k němu i tak dovedla. Moje maximální rychlost na běžkách na jedné cestě hodně z kopce dosáhla 32 km/h. A to jsem se již trochu bál. Naštěstí to Jarce jelo o něco pomaleji (viz výše zanedbané stoupací komory) a nenajížděla mi tak na patky.

Po krásném okruhu jsme si chtěli dát presíčko v jedné chatě u silnice, ale majitel nám vysvětlil, že by mu přístroj jistě hned přes noc ukradli a tak jsme jeli dál. Po silnici jsme vystoupali s běžkami v ruce až na vrcholek místní sjezdovky. Ano, rozhodl jsem se na běžkách zajezdit si konečně pořádně.


Když Jarka spatřila ten svah, sundala lyže a nesla si je z kopce v ruce. Na takové taškařice nejsem příliš stavěný a vyrazil jsem dolů, v jedné ruce GPS a v druhé hůlky. Jízda ubíhala svižně do chvíle, kdy jsem vjel do hlubokého sněhu. Kdo umí jezdit na běžkách ví dobře, že prostě následuje pád, protože lyže jsou v tu chvíli naprosto neovladatelné. Au au au.


Po druhém pádu jsme našli druhý dnešní poklad. Za pomoci klacíků a důvtipu se nám ho nakonec podařilo dostat zpoza obrovského balvanu do odpoledního šera. Takže jsem byl spokojený a šli jsme najít naše děti. Kupodivu jsme je našli u kiosku, po kom asi budou? Vrátili jsme do půjčovny zapůjčené drobnosti, Zuzka se opět shledala se svými rukavicemi a odešli jsme do chaty.

Protože už i mně přestávala chutnat v Praze zakoupená sekaná, rozhodli jsme se, že teplá večeře nám ani dětem neuškodí. Odešli jsme do nejbližší restaurace a objednali si těstoviny různých druhů. V hlubokých talířích jich bylo zoufale málo a tak výhoda byla, že se nejednalo o kulinářský skvost. Ovšem cenově byly na výši, to nelze pominout. Fléga s Vendulou mezitím odjeli do Liberce, tentokráte přímo do Babylonu, pro startovní čísla.

Fléga se vůbec stále holedbal, že bude z našeho klubu nejlepší, když za něj startuje sám, ale ukázalo se, že Vendula se také přihlásila za KV 125 Praha a tak mu trochu zatrnulo. Jako dobrá novinka se ukázalo letošní použití čipů na noze. To značně zrychlilo a zpřesnilo výsledky. Večer jsme se ještě vrátili na pivo a víno pochybné kvality do nedalekého hotelu.

Ráno nastal shon, Fléga řekl, že na to kašle a nechá si namazáno od včera a Vendula vyrazila nechat si namazat. U Swixu prý byla veliká fronta a tak využila konkurenční firmu Toko. A dalo by se říci, že také nepromazala. Naše chalupa byla plná i jiných závodníků a tak ráno záchod skoro nestíhal. Ještě, že jsem tak prozřetelný a do ničeho se nehlásím, mohl jsem tak být v naprostém klidu. Start Flégy ani Venduly jsem sice nestihl, ale zato mi Jarka stačila uvařit kafe.

Jediná, kdo nám dělal čáru přes rozpočet byla Lucka, kterou nám Fléga zanechal do péče. Asi ještě nepochopila náš životní styl a tím, že už od 7:00 hod. význačně postávala v oteplovačkách, bundě, čepici, rukavicích a s hůlkami v rukou nervózně ve dveřích, nás mírně zneklidňovala. Svoje sportovní nadšení doprovázela občasnými výkřiky: "Kdy už půjdeme lyžovat?!?" A tak chuděra Jarka psychicky nevydržela a odvlekla děti opět na svah. Já mezitím dojedl sekanou.

Po návratu dopila studenou kávu a usoudili jsme, že na lyže už nepůjdeme. Vždyť máme tento víkend naběháno až až. Vydali jsme se tedy pěšky přes start nasát něco závodní atmosféry. Od pana Martina Pešty, koordinátora Jizerské 50, jsem se dozvěděl, že na Flégu s Vendulou čeká na trati 3000 litrů čaje, 3000 litrů iontového nápoje, 6000 plechovek Birellu a stejné množství lahví Hanácké kyselky, 10000 kusů tatranek, 12000 tabulek čokolády, 10000 müsli placiček a jedna tuna ovoce.

Usoudil jsem tedy, že by jim to mohlo stačit, že nemusím zpět do chaty pro běžky a nějak je dohánět se svačinou. A proto hurá do kopce za dalším pokladem a presíčkem v přilehlém hotelu. Byla to dlouhá štreka, skoro kilometr, ale nakonec jsme to zvládli, ačkoli na rozhlednu naše síly už nestačily. Poklad jsme se rozhodli hledat až po kávě.

Byla sice hnusná, ale teplá. Při té příležitosti jsme si v restauraci rozebrali mobily a vyčistili jejich displeje. Ideální místo … Také jsme, rozvaleni na židlích, vzpomenuli současně podávaných výkonů Venduly a Flégy ve stopě. Po zaplacení číšníkovi, který měl luxusní červenou kasírtašku, bylo nalezení pokladu díky vyšlapané cestičce ve sněhu dílem okamžiku.

Blížilo se poledne a nastal čas posbírat děti na sjezdovce. To se nám podařilo snadno a po menším občerstvení jsme se přesunuli do chaty. Jarka vzala Vénu, Zuzku, Terezu a odvezla je do Prahy.

Já zůstal čekat na závodníky. Volnou chvíli jsem vyplnil tak, že jsem si lehl na záda a rovnal si, což je až s podivem - záda. Paráda. Netrvalo dlouho a objevili se naši závodníci. Abych pravdu řekl, ani nevypadali jako po vysilujícím závodě. Vypadali totiž v pohodě. A dokonce poměrně spokojeně.

Fléga nakonec Vendule utekl jen asi o 15 minut, což ho trochu zarmoutilo. Ale zase předběhl celou jednu startovní vlnu, což ho těšilo. Příští rok nám prý ukáže. Následovalo sbalení věcí a hurá do Prahy. Poslední kafe na benzínce Shell a za rok zase pápá.

Sepsal Méďa Béďa.




Poslední změna této stránky: 27.04.2018 15:04:54