Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka

Roudnice 2007

Datum

15.-16.9.2007

Úspěch:

Konečně se nám podařilo být poslední.

Raftové závody

Akce

Sponzoring

Hledáme sponzora

Odkazy

Sportovní noviny Kanoe SVoČR RK Stan Hájos-Vše pro raft E.T. v síti a Sázavan Icík Adrenalin Team
ICQ 238411484

Roudnice 2007 pohledem Bohouše.

Sraz jsme si dali na nádraží v Praze - Holešovice chvíli před sedmou hodinou. Kotě se Sváčou přišli rovnou z oslavy narozenin Sváči kamaráda. Pařili celou noc a nespali, ale cítili se ok. Brožík nestíhá a tak mi volá, ať mu koupím lístek. Také pařil, domů přišel tak po třetí hodině, zabalil si věci a chtěl jít na vlak, ale usnul a tak jel o vlak později a měl co dělat, aby náš vlak stihl, ale povedlo se. Kupodivu vlak neměl zpoždění, ČD trochu překvapily. Sedli jsme si do kupé ke dvěma slečnám, ale vypadaly nic moc.

V Roudnici jsme byli chvíli před osmou, na kanál jsme se dostali v pohodě, jen jsme si trošku zašli. Z nádraží jsme se potřebovali dostat na most. Schody nebyly vidět, tak jsme zabočili o kus cesty dříve doleva a šli do kopce k místnímu zámku. Tam jsme právě uviděli schody, po kterých bychom se dostali lépe na most.

Po příchodu na kanál jsme jako první uviděli kluky z Kolína, tak jsme s nimi prohodili pár slov. Chlup s Kotětem se ze srandy prali a škádlili, no znáte to, co se škádlívá, to se ... Kluci vypadali zhrouceně, měli hlad a tak do sebe nasoukali Sváčovu bábovku, která byla původně na nedělní snídani.

Přijela Vendula a po chvíli Fléga, vzali jsme raft a nafoukli ho. Šli jsme do hydra. Včera jsme pobyli chvíli na Tróji, tak kluci šli do mokrého. Já jsem počítal s dneškem, tak jsem včera měl na sobě náhradní věci a tak jsem dnes šel do suchého neoprenu. Prošli jsme si trať. Také se na nás přijel podívat Venca. Start jsme měli lehce po desáté hodině.

První branka byla vlásenka, projeli jsme poměrně v klidu. Druhá protivodná branka vpravo a za ní hned povoda. Poté rychle doleva do protivodné branky čtyři. Zde byl potřeba kvalitní výjezd a následovala rychlá kombinace branek pět až sedm. Nestihli jsme se dostat do šestky. Ale další osmá protivoda vpravo a poté měl následovat opět kvalitní výjezd, ten jsme jaksi neudělali a to nás rozhodilo tak, že jsme neprojeli další tři branky. Dvě povody a pod skokem protivodu vlevo. Ale zato jsme čistě projeli poslední dvanáctou brankou a poté sprintem do cíle na konci kanálu.

Druhou jízdu jsem dost vylepšili, co do celkového času jízdy, tak hlavně do počtu trestných vteřin. Dostali jsme jen jednu padesátku na brance deset, když jsem nebyl v bráně. Možná jsem se mohl víc naklonit do lodi, ale z mého pohledu to bylo dost na vážkách, nechtěl jsem nás otočit, tak jsem tam bohužel nebyl. Pak jsme se dostali do vracáku a projeli snad nejtěžší kombinaci jedenáct dvanáct čistě, bez šťouchu. Jinak ostatní branky jsme oťukali. Takže po jízdách druhé, lepší skupiny jsme skončili na třicátém místě s osmnácti body.

Po závodě jsme se převlékli, chvíli se koukali právě na ty lepší posádky. Bylo zajímavé sledovat, jak kdo projížděl kombinaci 5-6-7. Pár posádek ji jelo špicí dolů, ale většina jela do šesté branky na erko. To podle mého bylo efektivnější.

Dali jsme si grilované kuře, po jídle jsme šli do města. Konalo se tu vinobraní. Takže hromada krámků se vším možným, jen aby byly zisky. Kluci si dali ledovou tříšť. Kotě si dal kiwi, tak měl zelený jazyk, Brožík si dal třešeň, tak ten měl "přirozenou" barvu jazyka červenou. Sváča si dal šmoulu, takže jazyk byl modrý. Sedli jsme si na náměstí u kašny, kluci ty tříště nakombinovali a pak z toho vylezly nevšední barvy.

Také se zde odehrávala přehlídka historických aut. Vlastně všechny byly fakt krásné. Já jsem samozřejmě nejvíce obdivoval staré Mercedesy, ale takový Cadilac nebyl vůbec špatný (jen ta spotřeba).

Vrátili jsme se na kanál, sledovali jsme závod hlídek. Po závodě jsme šli ještě na vodu. Fléga chtěl jet domů (nachlazení – antibiotika – nemožnost pít), ale kvůli nám zůstal a radil nám, co máme každý v různých situacích dělat. Dařilo se nám tak na půl, něco bylo v pohodě, někde se nám plánovaný přejezd nepovedl.

Celkově nám to určitě prospělo. Kanál jsme ale museli bohužel opustit předčasně, když po jednom traverzu jsme skončili na zdi a tam bylo něco ostrého, o co jsme si udělali defekt na lodi. Pravá strana neměla kde sedět. Po prozkoumání jsme zjistili, že na tuto trhlinu stačíme sami a zalepíme ji.

Postavili jsme si Flégův stan a opět jsme vyrazili do města, hledali jsme nějaké známé tváře. Nakonec jsme narazili na venkovní terase sedící Malučkého, Vencu a Vendulu, kteří pojídali guláš z chlebové misky. Byli otráveni tím, že zde nikde není normální hospoda, kde by se najedli a bavili. Po chvilce nás opustili. Kluci si dali pivo, ale moc jim nechutnalo, pili ho docela dlouho. Asi po osmé hodině se rozhodli, že půjdou někam pařit buď na diskotéku nebo někam jinam do hospody. Šel jsem do kempu.

Kluci si původně chtěli jet další noc nonstop, ale nakonec přišli záhy, asi kolem desáté hodiny. Když si volali taxíka, aby je odvezl do šest kilometrů vzdálené diskotéky, tak jim položil telefon. Myslím, že za spánek byli rádi.

Vstal jsem chvíli před osmou, nejdříve mě zaskočila hrozná kosa a pak jsem posnídal rohlíky se sýrem. Začal jsem budit kluky. Zprvu moc úspěchu jsem neměl, ale asi napočtvrté vylezl Kotě. Nafoukli jsme spolu druhý raft. No a po chvíli vylezli oba spáči. Prošli jsme si trať. Pak šli kluci na snídani, tak jsem kecal s Flégou. Přijel se na nás podívat Kotěho táta, chtěl nás vidět závodit. Převlékli jsme se do hydra a šplouchli si jednou kanál. Nečekali jsme dlouho a měli jsme ostrý start.

Ale jízda se nám vůbec nepodařila, jeli jsme mimo ideální stopu. Tak jsme skončili předposlední v naší první skupině. Druhá jízda na pohled vypadala o něco lépe, ale nakonec byl čas ještě horší než v té "horší" první jízdě. A to nás bohužel nemilosrdně poslalo na poslední místo. Co se dá dělat, jen je škoda, že jsme si poslední závod neohlídali a skončili poslední, což se nám v naší první sezóně ještě nestalo. Všechno je jednou poprvé ...

Sbalili jsme rafty, shodili stan a uklidili. Poté jsme se rozloučili a vydali se na nádraží. Vlak jel včas, ale cestou nabral asi deset minut zpoždění. To se Kotěti a Brožíkovi stalo osudným, měli slabých deset minut, aby se z Holešovic dostali na hlavní. Rozhodli se to nezkusit a jít na oběd. Došli na kanál do loděnice, chutnalo, ale bylo draho. My se Sváčou jsme jeli metrem, Sváča na Florenci vystoupil a jel domů, já jsem jel na hlavní a tam vlakem na Smíchov a pak samo domů.

Na hlavním jsem zjistil, že by Brožík svůj vlak stihl, protože na nádraží byl trochu chaos a dost vlaků mělo psané zpoždění včetně jeho. Ale Kotě by měl každopádně smůlu, když nám metro jelo prakticky hned, na hlavním jsem byl ve 13:16 a jeho vlak jel ve 13:15 a tento vlak zrovna nečeká na žádný spoj, tak jako jediný v té době prostě jel. Tak kluci jeli o vlak později.

Pár slov na zhodnocení naší první sezóny: až na již zmíněné poslední místo ze sprintu z Roudnice jsme nebyli nikdy na úplném chvostu, což je pozitivní. Také jsme odjeli sice jen tři, ale přeci, závody v R6. Pro někoho možná i překvapení, že jsme si vyjeli pár bodíků. Doufám, že u závodů zůstaneme a budeme se jen zlepšovat, ale budeme muset něco udělat s docházkou Brožíka na tréninky a závody.

Letošní sezóna je za námi a v té příští se na vodu těší Bohouš a celé KáVéčko.



Poslední změna této stránky: 16.05.2018 22:23:48