Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka

Moje první Labe

Datum

5.-6.5.2007

Účastníci:

Fléga, Bohouš, Kotě, Sváča, Malučký, Brožík, Vendula

Raftové závody

Akce

Sponzoring

Hledáme sponzora

Odkazy

Sportovní noviny Kanoe SVoČR RK Stan Hájos-Vše pro raft E.T. v síti a Sázavan Icík Adrenalin Team
ICQ 238411484

Sjezd na Labi z pohledu Kotěte

Sobotní odjezd byl domluvený na půl sedmou ráno od vagónu, což pro někoho nebylo zrovna snadné. Já ze Sváčou jsme nezaspali, ale nastavili si špatně budíka o hodinu později. O tom jsme se dozvěděli až v tramvaji, kdy nám volá Bohouš, kde jsme. V tu chvíli nám to prolítlo hlavou, podívali jsme se na hodiny a bylo nám vše jasné, tak jsme na to dupali, co to šlo, abychom tam přišli co nejdřív. A aby toho nebylo málo volá nám Brožík, už podle jeho vychlastaného a ospalého hlasu mi došlo, že se asi zrovna právě vzbudil. Naštěstí si stačil zajistit odvoz k vagonu, ale čas nás tlačil a jel až po nás autem s Malučkým.

Když jsme se Sváčou dorazili do depa o tu hodinku později, Flega byl samozřejmě naštvaný, s čímž jsme počítali. Vyrazili jsme z Vršovic směrem do Vrchlabí, a cesta utekla rychle, protože Flega na to dupal, abychom stihli prezentaci, která byla do desíti. Zapsali jsme se do závodu a vyrazili nahoru na slalomku. Zde jsme se kochali přírodním úkazem, do kterého teklo o několik kubíků více než je normální. A bylo na co se koukat, byla tu celá špička závodníků z ČR.

K tomu jsme si dali klobásku a bylo to parádní. Počasí bylo skvělé, nepršelo a svítilo sluníčko, což je na Labi výjimečné. Poté jsme se přesunuli na start raftových závodů. Skočili jsme do neoprenu a hurá na vodu. Nejdříve jsme jeli jednu tréninkovou jízdu s Flegou, který nám říkal kudy máme zhruba jet při závodu, a hlavně abychom si dávali pozor na jedno místo kousek pod startem, kde je pod vodou schovaná traverza a minulý rok se o ní bouchlo myslím 6 raftů. Poté jsme si dali druhou tréninkovou už v našem novém složení. A hnedka v první zatáčce jsme zůstali viset na kamenu, který jsme trefili i v první jízdě s Flegou, jinak to bylo vcelku bez problémů.

Poté jsme jeli už na ostro, start byl záludný, byl tam velký proud a nechtěli jsme ho přejet. Takže Bohouš nás dovedl až na start. Nasedli jsme a vše mohlo začít. Odstartováno a už jedeme dolů, nevybrali jsme si moc dobrou stopu a přejíždíme na levou stranu a teď přijde ten kámen, tak hlavně abychom na něj nenajeli. Což se nám nepovedlo. Předtím jsme jeli moc vpravo a teď jsme to přepískli a jeli jsme ho zase moc vlevo. Krom tohoto zaváhání jsme zbytek tratě projeli v celku bez problémů. Když jsme dojeli do cíle, tak jsme si dali chvíli oraz, abychom si odpočinuli a připravili se na další jízdu, kterou jsme chtěli jet od cíle dolů.

. Na tuhle pasáž jsme se všichni těšili, nejen kvůli tomu že tu jeli závod slalomáři, ale hlavně kvůli labské soutěsce, která je opravdu něco. Bohužel nebylo nám přáno a nestihli jsme to, protože v tu chvíli na trať už vyjeli sjezdaři. A tak nám nezbývalo nic jiného než se přesunout pod cíl sjezdařů.

Tento úsek byl taky moc super a dali jsme si ho rovnou čtyřikrát. Místy tu byla také záludná místa, hlavně před koncem kde jsme vylézali zde byla docela dobrá žumpa. Po poslední jízdě jsme se přemístili do tělocvičny místní školy ve Vrchlabí, kde měli vodáci zajištěný nocleh. Netrvalo dlouho a tělocvična byla opět prázdná. A je to tu, všichni vyrazili do hospod a pouť po vrchlabských hospodách mohla začít.

Nejdříve jsme vyrazili do bowlingu, kde byla příšerně pomalá obsluha a do toho nám Radeček říká, ať si jich objednáme rovnou šest. Nečekali jsme, že obsluha až tolik nestíhá. Objednali jsme si pivka a večeři, protože jsme byli hladoví jak vlci. Aby to nebylo složité a hlavně časově náročné, objednali jsme si všichni stejné menu. Pivo nám zde absolutně nechutnalo a nechápali jsme, jak je to možné, ale poté se vše vyjasnilo. V domnění, že máme Budvar jsme pili patok místního pivovaru Medvěda.

Ale to nám došlo, až když jsme byli o patro výš, kde zbytek koukal na MS v hokeji a dávali jsme si Gambrinus a pak náhle nebylo nic jiného než Medvěd, tak nebyla jiná volba. A v téhle chvíli jsme navázali na tu hnusnou chuť, kterou jsme pocítili dole v restauraci. Skokem jsme se odebrali do tělocvičny, kde jsme přišli o jednoho člena, jelikož Bohouš zde zůstal a vrátili se zpět. Dali jsme si dva Medvědy a sledovali video, které zde promítali kaskadéři z CZDRC. A bylo se na co koukat.

Pak se všichni hromadně přemístili do diskotéky Zakopaný pes. Tady to bylo lepší, aspoň pro nás mladý, protože tu bylo co k sledování. Dali jsme si panáka Absintha a ten byl docela krušnej, nebyl vychlazenej. FUJ. Po chvilce se taneční parket zaplnil a tak jsme tam se Sváčou taky vlítli. Osvěženi panákem jsme si tu zařádili a odešli ještě s Brožíkem, který regeneroval u stolu do tělocvičny.

Ráno, když se všichni vzbudili, začal chodit výběrčí za nocleh, tak jsme mu každý dali sedm pětek a byli jsme si kvit. Dal jsem sprchu, která mě nádherně osvěžila a probrala. Sbalili jsme si a jeli k vodě. Dofoukli raft, vlítli do neoprenu a jeli poslední úsek od slalomky dolu, jako minulý den ke konci. To jsme si šplouchli zhruba čtyřikrát pokaždé v jiném složení.

Nejdřív jsme jeli v našem novém složení a potom s námi jela Vendula, protože Bohouš jel na kajaku. Po téhle jízdě jel Brožík s Malučkým a Liborem zpátky do Prahy. Naštěstí s námi jel mladý kolíňák Marek a byli jsme opět čtyři. A naposledy, když už Sváča nechtěl, tak si to s námi dal Markův táta. Tak a po tomto výkonu jsme se převlékli, všechno sbalili a jeli jsme směrem k domovu.

Cestu jsme si zpestřili tím, že jsme se jeli podívat o něco níž po vodě, abychom si prohlédli válec, v kterém se Malučký topil. Nasedli do auta a jeli na Prahu. Cestou Bohouš vytáhl uzené a chleba a už to rozdával, bylo to výborné. Kluci mě vyhodili v Jičíně na vlakovém nádraží, kde jsme se na chvíli zdrželi v hospodě a probrali víkend, který jsme měli za sebou.

Všem se to moc líbilo a nemohli jsme si to vynachválit. Prostě máme za sebou další podařenou akci a těch není nikdy dost. Pak se naše cesty rozdělili. Já jsem nejdřív málem nasedl na vlak do Hradce Králové, a pak jsem se minutu před odjezdem zeptal průvodčí, kde je ten můj vlak do Turnova, který nikde nestojí. A dozvěděl jsem se, že stojí před budovou, protože je výluka a jezdí autobusy. Naštěstí zde ještě stál. Naposledy jsem se rozloučil s klukama zamáváním z okénka autobusu. A tím zazvonil zvonec a vody pro tenhle víkend je konec.

Sepsal Kotě.



Poslední změna této stránky: 27.04.2018 15:04:53