Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka

Jizerská padesátka 2005

Datum

7.- 9.1. 2005

Účastníci:

Fléga, Méďa Béďa, Klára, Myška, Ťuhýk, Honza, Libor, Eva,
Jiří z Pyšel, Venca

Jizerská padesátka, náš největší lyžařský zážitek

Připevnění upadlé zahrádky trvalo jen chvilku.

Připevnění upadlé zahrádky
trvalo jen chvilku.

Na letošní Jizerskou padesátku jsem se nijak nepřipravoval. Během loňského roku ve mně totiž dozrálo rozhodnutí, že mi to jednou bohatě stačilo. Nějak mě tento lyžařský sport v závodní podobě nechytil.

Proto jsem se mohl v klidu a bez stresu vypravit přímo na místo srazu. Málokdo by to čekal, ale u Marie byli již všichni a nemuseli jsme na nikoho čekat. Jenom nás trošku zdržela nepřipevněná střešní zahrádka, kterou naši mechanici opět připevnili, aby na Marii jenom neležela a cestou jsme ji neztratili. Nastartovat se nám tentokrát podařilo bez vnější pomoci a výlet na závody do Bedřichova mohl začít.

Drobná sada nářadí zaručující pojízdnost Marie.

Drobná sada nářadí
zaručující pojízdnost Marie.


Víno jsem otevřel raději již rovnou na parkovišti. Hned na Bohdalci jsme zastavili u benzínky, abychom doplnili vykapaný olej a zásoby plechovek s pivem. Další zastávka následovala asi po deseti minutách u další benzínky, kde jsme zakoupili dálniční známku na rok 2005 a stali se tím právoplatnými účastníky zpoplatněných úseků dálnic a silnic pro motorová vozidla.

Provoz byl poměrně hustý, avšak plynulý. Víno také plynule ubývalo a to i přesto, že Klára popíjela jenom symbolicky, vzhledem k jejímu negativnímu zážitku ze vstupu do tohoto roku. Snadno jsem převzal její pitný režim. Po drobném bloudění na dálnici se nám podařilo, přes zastávku v Jablonci nad Nisou u poslední benzínky JET, dorazit do Bedřichova a ubytovat se.

Nálepka na lyže, vzor 2005.

Nálepka na lyže.

Co s načatým večerem? Libor s Evou již seděli na bowlingu a logické rozhodnutí bylo dílem okamžiku. Půjdeme za nimi. V přeplněné restauraci jsme obsadili stůl hned u vchodu. Škoda, že nefungoval jukebox a nemohli jsme si tedy pouštět hity mistra Záviše. Snad příště. Po příjemném osvěžení vínem, pivem a džusem z černého rybízu jsme šli kolem druhé hodiny ranní zpět na poštu. Asi jsem to ještě nenapsal, ale spali jsme opravdu na poště.

Otevřeno 8-16, polední pauza 9-14 :o)

Otevřeno 8:00-16:00, přestávka 9:00-14:00 :o)

Jiří a Ťuhýk, padesátkoví začátečníci.

Jiří a Ťuhýk, padesátkoví začátečníci.


V sobotu ráno, krátce po desáté, když jsme vstali, uvařili jsme si snídani a začali se chystat na běžky. Asi v půl dvanácté jsme opravdu opustili domeček a u firmy Swix, v místě zítřejšího startu, si nechali na skluznice nanést stoupací vosk - děsně lepivý klistr.

Eva s Liborem. Říkala, že ji to baví.

Eva s Liborem. Říkala, že ji běžkaření baví.

Počasí bylo nádherné. Pohled z rozcestí na Nové louce.

Počasí bylo nádherné. Pohled z rozcestí na Nové louce.

Radostně dojíždím k občerstvení Na hřebínku.

Radostně dojíždím k občerstvení Na hřebínku.

Kilometr po startu.

Kilometr po startu.

Plán byl jasný. Doběhneme na Hřebínek, kde na mě všichni počkají, než se tam doplazím, a potom takovou tou šikmou cestou po vrstevnici zase zpět. Fléga koupil čaje a limonádu, po chvíli řekl: "Už je to jenom kousek," a vyrazili jsme do prudkého kopce. Nakonec jsem vyšplhal i tam. Bylo to místo dalekého rozhledu a v lehkém oparu jsem zahlédl i Ještěd. Počasí bylo překrásné, bohužel nad nulou a sníh zvolna roztával.

Technici SWIX mažou moje běžky.

Technici SWIX mažou moje běžky.

Následovala taková zvlněná rovina, kterou opravdu nemám při své běhochůzi rád. Nejraději se plazím do kopce nebo sjezduji, tohle plácání po mírně nakloněné rovině mě moc nebere. Naštěstí mám hodné kamarády, kteří na mě vždy počkají.

Libor s Evou se již tímto směrem nevydali a z Hřebínku se vrátili do Bedřichova. Ťuhýk si nejprve nechal přilepit padající rukojeti na hůlky, potom asi po čtvrthodině usilovného píchání jednu zlomil a vrátil se tamtéž.

Následoval takový delší sjezd, rovinky a podobně a zcela vyčerpaný jsem nakonec asi po 15 km s radostí sjel poslední kopeček.

Tři čaje a jednu velkou limonádu!

"Tři čaje a jednu velkou limonádu!"

Fotoaparát Sony DSC-S85 na běžkách.

Fotoaparát Sony DSC-S85 na běžkách.

Fléga má namazáno, je spokojený.

Fléga má namazáno, je spokojený.


Po pozdní odpolední svačině následovala cesta do Liberce, zpestřená roztlačením Marie, a to pro vyzvednutí startovních čísel a do bazénu. S Ťuhýkem jsme ještě zajeli do ski prodejny pana Nyče změřit mazací komoru a zakoupit nové hůlky. Koupání jsem tentokrát vynechal a s Ťuhýkem a Klárou jsme volný čas prožili přímo nad bazénem v pizzérii. Pizzy vysoké asi 3,5 cm se nám moc nezalíbily a tak víno, pivo, džus z černého rybízu, zeleninový salát s tuňákem, ginfizz a ťuhýkovy Startky nám pomohly přečkat nudné období. Navíc číšník se nám moc nevěnoval a intervaly jeho návštěvy u našeho stolu byly více než dlouhé. Asi jako čekání na zpožděný vlak.

Nechceme zbytečně unavovat autobaterii startováním ...

Nechceme zbytečně unavovat autobaterii startováním ...

Marie, blokující vozovku, v celé své kráse.

Marie, blokující vozovku, v celé své kráse.

Jdeme si pro startovní čísla.

Jdeme si pro startovní čísla.

V pizzerii u bazénu v Liberci nás potkala tato prdelka.

V pizzerii v Liberci nás potkala tato prdelka.
(Vyfotografováno mobilním telefonem Nokia 7650.)

Slečna u prezentace.

Slečna u prezentace.


Po koupeli jsme se vydali do Bedřichova, v plánu byla večeře. Jenže já už byl docela salátem natlačený a nikam se mi nechtělo. Tak jsme se rozdělili na dvě skupinky, jedna skončila opět na osvědčeném bowlingu, druhá na chatě. Víno bylo opět dobré. Ani olivy s papričkou nebyly k zahození a než jsem se nadál, byli jsme zase všichni pohromadě. Kdeže loňské sněhy jsou, kdy se chodilo spát před závodem po jednom pivku zkraje večera. Tentokrát jsme si sobotní večer pěkně užili. Ještě proběhla učená debata o krevním tlaku, tepu a křivce EKG a pak jsme šli už opravdu spát.

Trasa závodu.

Trasa závodu. Ale je to bohužel špatný plánek, pořadatel nakonec vedl závod pětadvacítky trochu jinak.
Moje trasa:
BEDŘICHOV - U BUKU - N. LOUKA - KRISTIÁNOV - BÍLÉ BUKY - HŘEBÍNEK - HEJNICKÁ - GR.KŘÍŽ - N. LOUKA - U BUKU - BEDŘICHOV

Převýšení.

Převýšení.

Start páté vlny Jizerské padesátky.

Start páté vlny Jizerské padesátky.

A nastalo nedělní ráno. Asi v 7:00 hod. se první skupinka vydala nechat si opět namazat běžky. Asi je trochu překvapila maximální možná fronta a pomalu propadali depresím. Po snídani, akutních návštěvách WC a tak, odebrali se všichni na závodiště.

Já zvolna dosnídával, nabíjel baterii do foťáku, mobily a podobně. Cestou, již v areálu závodiště, jsem sebou na zledovatělém sněhu švihnul o zem. To byla rána, auu. Stihl jsem už jenom start páté vlny, ale to mi moc nevadilo, protože starty už dobře znám.

Servismani firmy Toko nanášejí do mé mazací zóny klistr.

Servismani firmy Toko nanášejí do mé mazací zóny klistr.

Od Kláry jsem se dozvěděl, že hoši nestihli start své vlny a startovali o pět minut později, někteří jenom s polonamazanými běžkami. Pro velkou frontu nestačili namazat. Chce to chlapci příště dřív vstávat.

Startovní pole nám zmizelo na horizontu a šli jsme namazat ke konkurenční firmě Toko. Zde vše proběhlo poměrně rychle a mohli jsme vyrazit do stopy. Asi 25 minut po nás měl být odstartován závod na 25 km a tou dobou jsme již chtěli být z tratě pryč.

Trať bez závodníků, zřejmě jsem první.

Trať bez závodníků, zřejmě jsem první.

Na Novou louku to šlo poměrně snadno, Klára mi ani moc neutekla. Říkala, že poběžíme (půjdu) opačným směrem než v sobotu a na Hřebínku potkáme čelo závodu. Nechtěl jsem zabloudit, tak jsem souhlasil. A již jsem uslyšel startovní výstřel a instinktivně trošku zrychlil. Na jednom rozcestí trať závodníků uhýbala vpravo a to jsem se uklidnil.

Náhle se před námi objevil prudký kopec, který jsem včera tak radostně sjel. A v dálce zapíchlý kilometrovník s číslem 10. Klára mi vysvětlila, že se asi ta pětadvacítka běží právě tudy a to mě naopak dost zneklidnilo. Představa, že budu uskakovat do lesa před namakanými běžci, se mi vůbec nelíbila. Zrychlil jsem tedy svoji chůzi a těšil se do bufáče.

Jedni z vedoucích závodníků Jizerské pětadvacítky.

Jedni z vedoucích závodníků Jizerské pětadvacítky.

Na jedenáctém kilometru, poté, co si dali navíc asi ještě 3 km, mě dohnali, předehnali a asi 10 minut jsem se držel na pěkném čtvrtém místě. Poté jsem se setkal s hlavním polem a s hlavou otočenou dozadu jsem se zvolna posunoval vpřed. Asi 1 km od Hřebínku se spojovala trať obou závodů v jednu a bylo jasné, že čelo padesátky jsme nestihli. Ale důkladně jsem si prohlédl nejlepší z pětadvacítky.

Zde čekala Klára. Čekal nás náročný úkol. Sjet kopec k občerstvení Na hřebínku. Rozjel jsem se nejvyšší možnou rychlostí a doufal, že neupadnu.V tom případě by to byl solidní masakr, protože běžkařů jelo za mnou velmi mnoho. Dopadlo to dobře. Jenom bufet byl zavřený.

43 km, Na hřebínku, poslední občerstvovačka.

43 km, Na hřebínku, poslední občerstvovačka.
Zde se rozdělovala trať: doleva 25, rovně 50 km.
O veselé momenty rozhodně nebyla nouze.

Zde se opět cesty obou závodů rozcházely, pětadvacítka vlevo, padesátka vpravo. Uprostřed křižovatky stál pán se směrovkou s nelehkým úkolem poslat každého tím správným směrem.

O veselé okamžiky nebyla nouze. V tomto místě se také nacházela poslední občerstvovačka. Ozývalo se: "Čaj! Ionty! Pomeranč! Banán! Tatranky! Domácí polévka!" a podobně. Jak jsem viděl, občerstvit tolik závodníků není vůbec legrace. Někteří zarputilí sportovci si nevzali vůbec nic, někteří turisté naopak pěkně posvačili.

Nabídka vitamínů. Banány, pomeranče, tatranky.

Nabídka vitamínů. Banány, pomeranče, tatranky.

43 km.

43 km.

Nějaký závodník, ten ani nezastavil.

Nějaký závodník, ten ani nezastavil.

No, nevemte si čaj.

No, nevemte si čaj.


Nejvíc nás rozesmál borec, který už z dálky volal: "Isostááááár!" a ve chvíli, kdy dopil obdržené ionty pokračoval zvoláním: "Čokolááádaáá!", ale to měl smůlu a pusu mu ucpal banán.

Čekali jsme hlavně na prvního našeho předpokládaného závodníka, na Libora. Nejel a nejel. Něco jsem alespoň nafotil, s pytlem banánů pomohl pořadatelům a učil závodníky házet prázdné kelímky do obrovského koše.

Pane, dal byste si ještě trochu čaje?

"Pane, dal byste si ještě trochu čaje?"

Honza také na 43 km, krátce po občerstvení.

Honza také na 43 km, krátce po občerstvení.


Najednou se objevil Honza. O Liborovi nic nevěděl. Za ním pak Myška a pak Fléga. Fléga nejprve trošku zakopl a spadl do nádoby s čajem, ale naštěstí to ustál a netrčí tam dodnes. Pak se důkladně občerstvil a vydal se, jako ostatní, zdolat posledních 7 km.

To je pohodička, už jenom sedm kilometrů.

To je pohodička, už jenom sedm kilometrů.

Fléga padá do nádoby s čajem.

Fléga padá do nádoby s čajem ...

Ještě banánek ...

Ještě banánek ...

... a čau Medvěde, už musím běžet.

... a čau Medvěde, už musím běžet.


Občerstvovací stanice.

Občerstvovací stanice.

Myška jede na banány.

Myška jede na banány a ionťáky.

Doufám, že ten cíl je už doooost blízko!

"Doufám, že ten cíl je už doooost blízko!"

Do cíle zbývá 1,5 km.

Do cíle zbývá 1,5 km.


Chvíli jsme s Klárou ještě čekali na Libora, ale protože mi už po hodině a půl postávání bylo docela zima, vyrazili jsme zkratkou do cíle. A opravdu, byli jsme tam ještě dřív než Fléga. Místo párků nebo guláše se letos podávala jakási bramborová kaše, vzhledově trošku podobná amarounům.

Cíl.

Cíl.

Fléga v cíli.

Fléga v cíli.

Tady jsme také zjistili, že Libor je už dávno v cíli a nějak jsme ho asi propásli. Také se za námi přijel podívat Venca. Došli jsme se na poštu převléknout a vrátili se zpět do cíle čekat na Ťuhýka. Ani to netrvalo moc dlouho a byl mezi námi. V cíli říkal něco v tom smyslu, že to příští rok nepojede, ale snad to nemyslel vážně, takový mladý člověk.

Ťuhýk vjíždí do cíle.

Ťuhýk vjíždí do cíle.

Tak tohle už nikdy více ...

"Tak tohle už nikdy více ..."


Bylo to hustý!

"Bylo to hustý!"

Také mluvil o tom, že někteří závodníci bruslili, ačkoli se jednalo o závod běžící se klasickou technikou. Tak takových vychytrálků jsem viděl odpoledne já osobně alespoň dvacet. Tady by měl pořadatel zvýšit kontrolu stylu, přišlo mi to trošku nefér vůči pečlivě běžícím. Dokonce jsem zjistil, že nebyl vůbec nikdo diskvalifikován a to už nechápu vůbec, protože jsem jednu paní s nápisem "P" (jako pořadatel) na prsou slyšel, jak říká, že číslo xxxx bude muset určitě disknout ...

Následovalo už jenom sbalení všech krámů, poklizení pošty a odjezd do Prahy. Tentokrát jsme vyjeli za světla a to se v minulosti zatím ještě nikdy nestalo. A to bylo dobré, Marie.


Po klidné jízdě a krásně prožitém víkendů jsme se rozešli do svých domovů.

Šťastné setkání po závodě.

Šťastné setkání po závodě.


Výsledky našich borců.

Výsledky našich borců.

A co napsali na oficiálním serveru Jizerské 50?

38. ročník lyžařského závodu Jizerské padesátky se konal za perfektních podmínek na trati, která začínala a končila na stadiónu v Bedřichově a vedle přes Jizerské hory. Sněhové podmínky byly po studené noci ideální. Po 10 km stoupání se vytvořila vedoucí skupina, ve které byla většina již předem známých favoritů z Norska, Švédska a Itálie.

Na posledních kilometrech tratě se odehrál taktický boj mezi skupinou pěti závodníků, kteří sprintovali do cíle. 200m před cílem to vypadalo, že souboj svedou Raul Olle z Estonska a domácí národní favorit Stanislav Řezáč. Ale v posledních metrech předjel Karl Gunnar Skjorsfjell z Norska dva lídry, mezi nimiž byl Oskar Svard ze Švédska, a na cílové čáře byl první. I když se objevila pochybnost, že Skjorsfell do cíle zbrzdil Svarda, Švéd sportovně zamítl protest a vítězství připadlo nejlepšímu muži dne.

V ženském závodě dosáhly Italky odvety nad závodnicemi ze Skandinávie, když zvítězila Cristina Paluselli o dvě minuty před Sofií Lind ze Švédska. Lara Peyrot, vítězka prvního FIS Marathon Cupu sezóny v Livignu, skončila na třetím místě. Česká závodnice Kateřina Smutná byla čtvrtá.

A to je vše, 13.ledna 2005 sepsal Méďa Béďa. Skol!


Valid HTML 4.01!