Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka

Čunovo 2005

Datum

24.-26. 6. 2005

Účastníci:

Fléga, Myška, Klára, Méďa Béďa, Libor, Honza, Vendula, Táňa

Eurorafting CUP 2005 a III.kolo M-SR 2005

Další odkazy o Čunovu:

Barevné fotky všech posádek
Jak dál Čunovo?
Na EP v Čunovu měli navrch domácí ...(SN)
Na EP v Čunovu měli navrch domácí ...(Kanoe)
Výsledkové listiny
Areál vodních sportů Čunovo

Eurorafting CUP 2005 spojený s nominačními závody českých posádek a III.kolem M-SR ovládly zejména domácí posádky. V mezinárodní konkurenci sedmi zemí včetně dalekého Japonska dokázala mužská posádka pořadatelské země Hazard Team Bratislava vyhrát s téměř dvouvteřinovým náskokem slalom R6 a s jedenapůlvteřinovým také sprint R6. Slovenské ženy KVR Mistral Bratislava si pak poradily se sprintem, který vyhrály a smeknout musely před českou posádkou Stan-Troja Praha, která s přehledem a náskokem 6,5 vteřiny vyhrála sobotní slalom.

Dále také proběhly závody R2, Fun slalom - to byl závod R6 spojený s různými taškařicemi a druhý díl seriálu závodů Král Krysa 2005, kde se běží prázdným kanálem a kdo si nejméně rozbije tlamu a doběhne do cíle je první. V těchto závodech mi výsledky nejsou známy, ale myslím, že je to jedno, protože šlo zejména o legraci.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu.

Páteční sraz v 8:45 hod. mě nijak nepřekvapil. Ani odjezd v 10:25 hod. mě nepřekvapil. Trochu mě jenom zmátlo, že jsme tak dlouho sháněli přívěsný vozík na lodě, až jsme je dali na střechu a vyrazili bez něho. No, alespoň cesta ubíhala rychleji. V 9:40 hod. přiváží Libor vodačku Aničku, která se rozhodla jet naším cestovním vozidlem. V 10:35 hod. nakládáme doma Flégu a směle se můžeme vydat na dlouhou jízdu. Řízení si bere na starost Myška, také proto, že je jediný střízlivý.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu.

V 11:45 hod. stavíme na dálnici u benzínky. Nakupujeme drobnosti jako např. bagety, pivo, zmrzlinu. Zde dochází k drobné polonehodě. Při vystupování z mikrobusu kdosi zavadil o prophán-buthánový dvouvařič a během našeho pobytu na čerpací stanici stlačený plyn směle utíkal do vnitřních prostor vozidla. Naštěstí můj citlivý nos toto včas při příchodu k zaparkovanému vozidlu díky mohutnému syčení odhalil a nedošlo tak k pojistnému plnění za zlikvidovanou benzínku.

Po důkladném vyvětrání plynové komory můžeme dále pokračovat v jízdě po dálnici. Již ve 14:30 hod. díky jakési uzavírce kvalitně bloudíme v Brně. Naštěstí nejsme sami a tak silničku, která vede směrem k Bratislavě nakonec také nalézáme.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu.

Na hranici ani nebudíme spícího Libora na zadní sedačce a s neúplným počtem dokladů hravě překračujeme státní hranici se Slovenskem. Zakupujeme dálniční známku a snažíme se na celnici podle šipek najít fungující WC. Přitom několikrát překračujeme státní hranici tam a zpět, až se slovenský celník domnívá, že chceme zřejmě nelegálně emigrovat z Česka na Slovensko. K tomu jsem mu musel podat vysvětlení. Samozřejmě, že žádné WC nefunguje a situaci řešíme v hraničním křovisku. Solidní celnice.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu.

A šviháme to směrem Čunovo, protože trénink nepočká. V Bratislavě se zastavujeme pro čerstvý chléb a perlivou vodu. Při výjezdu z parkoviště nějak ztrácíme směr a začínáme bloudit ve spleti různých nájezdů a podjezdů. V jednom takovém podjezdu, označeném dopravními značkami B01 Zákaz vjezdu všech vozidel (v obou směrech) a IP10a Slepá pozemní komunikace, nás překvapuje Dunaj rozteklý na vozovce. Obracíme se a již správným směrem opouštíme místní hlavní město.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu, Japonci.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu.

Tady cestu už známe a hravě nalézáme areál vodních sportů. Přijíždíme na posekanou(!) louku, to tu ještě nikdy nebylo, a jdeme se porozhlédnout po areálu. Letos nám pořadatel nebo majitel (vlastnické vztahy mi zůstaly jednou velkou neznámou) zprovoznil místní Espresso v tribuně. To bylo také na pátek asi pro 300 vodáků všechno. No, řekl bych, nic moc. Zdá se, že tady vydělat nikdo asi nepotřebuje. Voda tekla nahoře pravým, dole přes Niagáru levým korytem. Protože se nám nepodařilo postavit celou šestku, vyrazili jsme trénovat ve čtyřech s tím, že já jako pátý budu fotografovat ze člunku. Konečně jsem se bez námahy povozil a cítil se při tom i docela bezpečně.

Fotka z jezera.

Fotka z jezera.

Fotka z raftu.

Fotka z raftu.

Pod Niagárou.

Pod Niagárou.

Kluci si šli ještě zajezdit na plastech. Večer nás čeká obvyklý večírek, tentokrát z vlastních zásob. Šampaňské o teplotě horkého čaje jsem pil poprvé a je to velmi zvláštní zážitek. Rozhodně z toho pak nebolí v krku. Po různých debatách a podobně jsme se odebrali spát. Někdo se probudil, jak si lehnul, já například vedle karimatky na betonové tribuně. Jsem si říkal, že to nějak tlačí.

Prezentace závodníků.

Prezentace závodníků. Bez tohoto obětavého
muže by se závody zřejmě vůbec neuskutečnily.

V sobotu ráno začíná obvyklá místní taškařice, takový trojboj: prezentace - výdej startovních čísel - honička na start. Nejsem rozhodně sám, kdo to nechápe, protože celý den se tím neúměrně natahuje. Vzhledem k tomu, že jsem tentokrát nezávodil a na místní boje jsem se akreditoval jako novinář píšící pro tyto stránky, časové prodlevy mě nijak moc nerozhodily. Prostě jsem si namíchal výtečný stříček a kochal se okolím.

Mítink kapitánů a výdej startovních čísel.

Mítink kapitánů a výdej startovních čísel.

Libor přebírá startovní číslo.

Libor přebírá startovní číslo.


KVR MISTRAL

KVR MISTRAL

Start byl opožděn o 15 min. z důvodu prohlídky tratě, protože výdej startovních čísel se trošku protáhl a předtím zase nebyly na trati ještě branky. Na první jízdu jsem se usadil do vody na balvan u protivodné branky č.2 a fotografoval posádky, které se odvážily do ní najet. Musím říci, že spousta z nich to vzdala. Závodníci buď nedokázali u branky zastavit a scouvali "o patro níž" nebo se na ni rovnou vykašlali. Na druhou stranu bylo vidět jasné zlepšení kvality celého startovního pole oproti předminulým rokům. Takové to zbytečné převracení raftů už není téměř k vidění.

U branky č.3

KENVELO-HAJOS RT u branky č.3

U branky č.3

AUSTRALIA 2 u branky č.3

U branky č.3

SK FORTUNA u branky č.3

U branky č.3

AUSTRALIA 1 u branky č.3

U branky č.3

GIMPEX 1 u branky č.3

U branky č.3

TERRA WAG u branky č.3

U branky č.3

KV 125 u branky č.3

U branky č.3

U branky č.3

U branky č.3

RK TRÓJA u branky č.3

U branky č.3

STAN-P.R.TEAM u branky č.3

U branky č.3

RAFTING TEAM TEIKEI u branky č.3

Bylo velké vedro a ačkoli jsem několikrát málem omdlel, vydržel jsem na balvanu celých zhruba 100 minut, které trvalo první kolo slalomu. Po průjezdu posádky Stan-P.R.Team se totiž musela opravit startovní fotobuňka, což závod poněkud zdrželo. Chce to chlapci jezdit pomaleji a více opatrně :o) Filip z RK Stan mi k tomu později řekl: "Fotobuňku nabořili Slováci před námi, upozornili jsme na to startéra, ale říkal, že nefunkční fotobuňka nevadí."

Fléga s Myškou.

Fléga s Myškou.

Následovalo první kolo závodu R2, které se takto nenápadně vmísilo do závodu R6 a vodákům protáhlo pobyt v neoprénu na celý den. Myslím, že je lepší odjet obě kola stejné kategorie hned za sebou, než půl dne čekat na druhou jízdu.

Kolíňáci.

Kolíňáci.

Závod R2, který se jel v rozporu s propozicemi na člunech různorodých značek, ačkoli byly jasně předepsané čluny Orinoko, jsem sledoval u tribuny. Tady bylo k vidění víc legrace. Nejlepší posádka zvládala i protináklony a zařezávání zádě. Ti méně obratní i plavali.

Předseda s Prdelkou při slalomu R2.

Předseda s Prdelkou při slalomu R2.

Po dobrém obědě jsem se usadil na dalším balvanu. Tentokrát přímo pod tribunou u branky č.10, která byla protivodná u levého břehu. Začalo druhé kolo slalomu R6. Tentokrát bylo mým cílem vyfotit všechny posádky. Úkol to nebyl rozhodně jednoduchý, ale zvládl jsem ho. Po závodě R6 následovalo druhé kolo R2. Protože se posádky v prvním kole otrkaly, jezdily teď lépe.

Naši.

Naši.

Následoval takzvaný Fun slalom. To byl takříkajíc vložený závod R6 plný různých disciplín. Podjíždění horizontálně zavěšené branky, stoupnutí všech členů posádky v raftu, dotyk pádlem do zavěšeného pytle, přehazování pádel přes branku, zastavení u břehu, výměna levých za pravé a podobně. V tomto závodě již nebylo o zvrhnutí nouze a docela jsme se pobavili.

Kolíňáci.

Kolíňáci.

Odpoledne si byl také Ježíšek zajezdit na kajáčku. V Niagáře trefil bohužel svým hrudníkem špičku Vítkovy loďky a skončil v Bratislavě v nemocnici. Tam jim však nefungovaly téměř žádné přístroje a když tedy přestal plivat krev z naražených plic, vrátil se zpět za námi. Trochu ho to asi bolelo, ale Ježíšek má vnímání bolesti naštěstí poněkud posunuté oproti běžné populaci.

FUN SLALOM: Postavení se v raftu.

FUN SLALOM: Postavení se v raftu.

FUN SLALOM: Podjetí nízko zavěšené branky.

FUN SLALOM: Podjetí nízko zavěšené branky.

FUN SLALOM: Jízda pozadu a dotyk pytle pádlem.

FUN SLALOM: Jízda pozadu a dotyk pytle pádlem.

FUN SLALOM: Přehození pádel přes branku.

FUN SLALOM: Přehození pádel přes branku.

Jo, kdyby ta první dvě místa zůstala až do konce...

Jo, kdyby ta první dvě místa zůstala až do konce...

Na závod Krysa roku jsem už nečekal a vydali jsme se s Klárou na pizzu do vesnice Čunovo. Procházka po hrázi je sice zajímavá, ale poněkud dlouhá a v hejnech mušek také dost nepříjemná. Je ale vidět, že místní vodohospodář se při stavbě hráze opravdu nijak neomezoval a postavil docela husté veledílo. V restauraci se potkáváme ještě s cyklisty a kolečkobruslaři a pochutnáváme si na opravdu dobré pizze. A to je dobré.

Vinný střik podle Kláry:

2 dcl bílého stolního vína Vino da Tavola
2,5 dcl točeného domácího vína neznámé značky

Do skleničky nalijeme 2 dcl stolního vína a zalijeme 2,5 dcl točeného vína. Následně podáváme jako vinný střik.


S Michalkou se tancuje dobře.

S Michalkou se tancuje dobře.

Zpět jdeme již za tmy a mušek je ještě víc. Na kanále se v podstatě nic neděje. Z Expressa jsou vytaženy dva reproduktory a hraje z nich hudba na silnici. To je celé kulturní vyžití. Škoda. Tak alespoň v různých hloučcích diskutujeme, popíjíme, mícháme vinné střiky a občas si i zatancujeme. Asi o půlnoci Espresso bohužel i s hudbou zavírá, no a my můžeme jít spát.

Neděle nás přivítala takovým polodeštivým počasím. Je zajímavé, že letos nebyla žádná vichřice. Dnes nás čekaly závody ve sprintu. Tady bych navrhoval zkrátit startovní interval na jednu minutu. Tím bychom ušetřili spoustu drahocenného času, vyhlášení výsledků by nemuselo být tak pozdě odpoledne a byla by při něm určitě větší účast. Pořadatelé by měli opravdu pochopit, že většina posádek je hodně zdaleka a v pondělí ráno musí včas dorazit do práce.

Hnízdo RK Trója, docela rodinná pohoda.

Hnízdo RK Trója, docela rodinná pohoda.


Samotné závody probíhaly bez větších obtíží. Stánky s občerstvením pomalu zavíraly. Prozřetelně jsme zabalili naše věci ještě, než skončily všechny závody. To byl docela dobrý nápad, protože po závodu R2 jsme již jenom sfoukli člun Orinoco, který Libor vypůjčil v Praze bez sedaček a seděli jsme v něm tedy na propletených provazech, a mohli jsme vyrazit na Prahu. Rozloučili jsme se a už to svištělo.

Míra

Míra:"Jste si jist, že se tím Ježíšek neopaří?"

Zbýval nám jediný úkol a to ten, že jsme museli někde sehnat plyn do Marie. Na Slovensku to vzhledem k ceně LPG nepřipadalo v úvahu a tak jsme zariskovali a sháněli ho cestou. Cestou do Brna jsme minuli asi tři čerpací stanice, které navzdory poutačům měly zavřeno a k poslední možné dojížděli už na benzín. Přesně v 18:22 hod. jsme u ní, hned na kraji Brna, zastavili. Čas jsem si poznamenal hlavně z toho důvodu, že se Marie rozhodla, že bude pořád houkat. Kravál zastavil až Fléga, který klakson odborně odpojil.

Fléga na singlu zdolává Niagáru.

Fléga na singlu zdolává Niagáru.

A cesta mohla plynule pokračovat. Protože se během ní již nic zvláštního nestalo, nebudu každý kilometr zvlášť popisovat. Jenom řeknu, že cesta byla dlouhá. V Praze to šlo jako po drátkách a krátce před půl dvanáctou v noci jsem byl doma. Kdybychom čekali na vyhlášení, dorazil bych tak ve tři ráno a to opravdu nejsem ochoten prožít.


No a jak tedy letošní závody v Čunovu vlastně zhodnotit. Závody samotné proběhly bez problémů a zmatků. Bohužel restaurační a společenské zázemí nebylo úplně podle našich představ. A je to škoda, protože areál je opravdu super, chalani! K tomu všemu, co jsem napsal, musím ještě poznamenat, že bych ocenil i nějakého komentátora, který by komentoval dění na vodě. Hlavní rozhodčí se sice snažil, ale nebylo to úplně ono. Ale zase to bylo lepší než ta slečna potom. Tojo, tojo.

Sepsal Méďa Béďa.


Valid HTML 4.01!