Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka

Dětské rafty 2004

Datum

29.- 30. 5. 2004

Účastníci:

uvidíme

Dětské rafty 2004, Sázava, Hradištko pod Medníkem a okolí

Nafukování raftu před hospodou U vemenáče.

Nafukování raftu před hospodou U vemenáče.

Ani jsme se nestačili moc vyspat a je tu sobotní ráno. Ráno, kdy se musíme sbalit, na střešní nosič auta postavit tři jízdní kola a vyrazit směrem Hradištko pod Medníkem, kde bude základna našeho raftování a dalších radovánek. Plán je to zcela jednoznačný. Problém je jenom s upevněním jízdních kol na tu přiblblou zahrádku. Tak nějak nepasují vedle sebe. Posunutím sedla a shozením řetězu tuto situaci již ne zcela klidný řeším a můžeme vyrazit.

Ještě zastávka u benzínky, nafouknutí gum těchto kol a je to. Ve tři čtvrtě na deset parkujeme u Flégy. Hned jsme seznámeni s časovým plánem dne, zkoumáme logistické nákresy a snídáme. Švédské (Hradištské) stoly se prohýbají pod nánosem kvalitních koláčů, mazanců a buchet, ptáčci ve větvích stromů cvrlikají. Konstatujeme, že je to tady hezké.

Nejmladší účastník mise.

Nejmladší účastník mise.

Díky syndromu Lujziných zad se vyhýbám pádlování a zapojuji se do rozvozu osob a materiálu k řece. V restauraci U vemenáče v Kamenném Přívozu se nám se šesti dětmi daří zdárně překlenout volnou chvilku během které Fléga odváží kanoe do Týnce nad Sázavou. Osoby patřící k těmto loďkám se přesouvají plynule z Pikovic vlakem. O jejich dalším osudu během dne mi není nic známo, jen vím, že v 19:30 hod. jsem se s nimi setkal opět na Hradištku. Měli pěkný celodenní výlet.

Štěpánka a Lucka (zleva).

Štěpánka a Lucka (zleva).

Fléga přijíždí, nafukujeme červený člun typ Ultimate, zjišťujeme jeho tristní stav (snad dopluje) a s kapitány Petrem a Zdendou odrážíme raft od břehu. A už vidíme, jak se nám naše ratolesti vzdalují v dáli a pod vedením zkušených vodáků proplouvají první šlajsnu. Sedám na kolo a doháním je na Žampachu a z dálky tvořím ještě nějaké obrázky.


Dofukování raftu před nasednutím.

Dofukování raftu před nasednutím.
Povšimněte si vymalovaného počasí.

Děti jsou na vodě a já s Aničkou a Čendou můžeme v klidu navštívit restauraci v Pikovicích za účelem oběda. Nebyl to rozhodně špatný nápad a dokonce jsme se dočkali i našich milých dětí, dojedších po vodě do Pikovic. Odvážíme je na Hradištko, já se setkávám s manželkou, která přijela z práce a po zjištění, že už nebudu řídit pijeme jedno, hle druhé šampíčko. Návštěva restaurace je již takovým nezbytným zakončením odpoledne. Klasika, nejprve stěhujeme sedící lidi k menšímu stolu, protože je nás hodně. Potom žádáme číšníka ještě o tři plastové židle. Když nám je konečně přinese a umyje tak přestěhovaná skupinka odchází a zahrádku máme pro sebe. Mojito (čti mochito) se moc nedaří, ale je vypito, becherovka je na tom rozhodně lépe.


Vyplouváme.

Vyplouváme.

Jez na Žampachu byl opravdu nesjízdný.

Jez na Žampachu byl opravdu nesjízdný - málo vody.

V Pikovicích u vody.

V Pikovicích u vody.

V bazénu na zahradě.

V bazénu na zahradě.


Nezbývá než postavit stany, což mi sice za světla moc nejde, ale roky dřiny a nočního tréninku jsou jasně znát. Načínáme další litránek bílého vína, přijíždí kapela, děti jezdí na kolech a co bude dál? No tak to je zásadní otázka, kterou ale blížící se soumrak určitě zodpoví.

Jednosměrka na cestě pro chodce a cyklisty.

Jednosměrka na cestě pro
chodce a cyklisty.

Soumrak trošku napověděl hned zkraje a Lucinka si po pádu z nějakých prken trošku vzadu rozsekla hlavičku a tak s tatínkem Flégou a maminkou Zuzkou, poté, co se domorodým lékařům nepodařilo dírku slepit, odjeli do Prahy, do Fakultní nemocnice v Motole. Snad jim tam nespadne něco na hlavu. Jinak kapela Zlomené pádlo už hraje, pivo, víno a jídlo se valí proudem.

Je 0:17 hod. a z Motola se zatím nikdo nevrátil. Uvidíme tedy ještě, jak to dopadne. Každopádně večírek probíhá zcela v souladu s našimi představami, ačkoli moje setkání s chlebíčkem s Nivou nebylo úplně povedené. To fakt nemusím. Naštěstí moji dva přátelé, pan Müller a pan Thurgau mne přivedli zpět do reality. Jitka s Aničkou už pijí čaj. Já jsem mezi tím sehnal jednu novou vodačku možná až do našeho klubu. To se také ještě uvidí.

Jak to nazvat? Třeba posezení u stolu.

Jak to nazvat? Třeba posezení u stolu.

Jitka.

Jitka.

Skoro celá kapela Zlomené pádlo.

Skoro celá kapela Zlomené pádlo.

Američtí bezdomovci se ohřívají...

Američtí bezdomovci se ohřívají...

Skoro všichni tanečníci.

Skoro všichni tanečníci.


Zlomené pádlo v pozdní noční akci.

Zlomené pádlo v pozdní noční akci.

0:26 hod. - už je to v pohodě. Lucinka má tři stehy a jde pomalu hají. Ale ostatní nevypadají, že by šli spát. Konečně se Fléga se Zuzkou mohou také napít. Hurá.

Další noční akce vypadala asi takhle. Kapela šl spát asi v pět a do té doby ostatní také spokojeně zalezli do svých spacáčků. Ne však já, moje holčička Terezka se trošku poblinkala do spacáku a se slovy: "Mamí, já jsem si poblinkala spacák", ubytovala se v jiném stanu, konkrétně v mém spacáku. O to jsem měl veselejší spaní.

Šapito - dost dobrý přístřešek.

Šapito - dost dobrý přístřešek.

Kompresor na pivo. Se záložním zdrojem :o)

Kompresor na pivo.
Se záložním zdrojem :o)

Petr a Zdeněk.

Petr a Zdeněk.


Ráno jsme se probudili do krásného a slunečného, takřka letního dne. Akce se prostě jako obvykle zdařila na výbornou. Ještě zbývá sbalit spacáky, karimatky, stany, kolíky, tyče, šňůry, boty, kecky, polokecky, ponožky, podkolenky, kapesníky, svetry, mikiny, trička, košile, košilky, nátělníky, tílka, kalhůtky, trenýrky, slipy, podprsenky, klobouky, čepice, šály, rukavice apod. Hned potom se vydáme na cestu do svých domovů.

A to je již dopoledne.

A to je již nedělní dopoledne.


Dětské rafty jsou tedy definitivně za námi. Musím poděkovat "domorodcům" za bezchybnou organizaci a naplnění našich hladových bříšek. Již se těšíme na příští rok.

Ahoj, Méďa Béďa.