Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka

Raftař roku 2004

Datum

20.-21.11. 2004

Účastníci:

Fléga, Zuzka, Myška, Burák, Klára, Zdenda, Méďa Béďa, Čenda, Musťa

Vyhlášení Raftaře roku 2004 - Želiv

Marie.

Na Vodácké veselí spojené s vyhlášením Raftaře roku 2004 jsem se, to musím přiznat, velice těšil. Už jenom to, že jsem odmítl ubytování a chystal se spát ve stanu hovoří za vše. Akci jsem si rozložil zhruba na čtyři díly. Jízda Marií (to je jméno našeho Volkswagenu Caravella) do Želivu, kde se akce konala, samotná akce, spaní ve stanu a jízda Marií domů. Mírně mě celý týden znervózňovala klesající teplota ovzduší, ale Klára říkala, že to nějak dopadne. Také mi ještě dnes ráno (sobota) volal Musťa, že mu volala Hanka, že má pro mě tři volná místa v hotelu na Kocandě.


Šampus.

Za zvolného popíjení sektu Bohemia demi sec (dále jen sekt, šampáňo, šampíčko, bublinky apod.) jsme tedy nasedli do přistavené Marie. Uvnitř již seděl Myška a Zdenda. Logistika byla tentokrát promyšlená do detailu a následovala cesta pro basu, tentokrát ne piv ale pro hudební nástroj. Naložili jsme ji v Michli a také se setkali s Flégou a Zuzkou, která nakonec jela, ačkoli prvně říkala, že nepojede a tím způsobila, že moje žena nejela, ačkoli prvně říkala, že pojede. Ale to bylo před tím, než Zuzka řekla, že nepojede. Fléga jel svým autem a to hned ze dvou důvodů. Za prvé nás bylo do Marie moc a za druhé se chystal v neděli poměrně časně ráno odjet se Zuzkou za dětmi k babičce. To je taky nápad.

Další cestující, večer hrající členové kapely Zlomené pádlo, přistoupili u metra na Opatově. Musťa přišel pozdě, což nás moc nezneklidnilo. Horší zjištění bylo, že Klára zapomněla svoji láhev bublinek doma v ledničce a Myška nevypadal, že se tam s námi pro ni vrátí. No, řekli jsme si, alespoň se nezmatláme už cestou. A mohli jsme vyrazit. Chybějící dálniční známku jsme nahradili odvahou a Flégovým anti-policejním průzkumným vozidlem, které jelo dostatečně před námi. A to už mi volal Libor z klubu RK Stan, v diskuzích nazývající se Líba, že mu Hanka volala, že má pro mě už jenom dvě místa v hotelu na Kocandě. Zajímavé. Hlavně proto, že jsem nic nesháněl.

Jízda ubíhala na zcela nových zimních pneumatikách Dunlop svižně a již jsme zastavovali u benzinové čerpací stanice. Při pohledu na vybavenou chladničku padlo jasné rozhodnutí, že si koupíme na cestu alespoň ještě jedno šampíčko, tentokrát výjimečně růžové. Hudebníci pojali za svá nějaká piva, kávu z automatu a pokračovali jsme v jízdě.

A hle, náhle parkujeme přímo před vchodem do sálu, kde se akce koná. Vchod je přes restauraci a je vidět, že dříve přijedoucevší rozhodně v konzumaci nezahálejí. V salónku probíhá jednání velké Rady raftingu a tak moc neruším a jenom se vysmívám Liborovi, ukazujíce mu jeho kartón šampusu, který jsem mu přivezl díky výtečným obchodům, které s ním provádím. Jeho očka září radostí.

Typický případ takových neformálních diskusí.

Typický případ takových neformálních diskusí.

Ááá, co vidí oko mé - modravé?

Ááá, co vidí oko mé - modravé?


Kapelník Čenda vymýšlí sled písniček.

Kapelník Čenda vymýšlí sled písniček.

Sličná výčepní.

Sličná výčepní.

Prdelka, jak ho možná neznáte.

Prdelka, jak ho možná neznáte.

Těžko říci - bojí se Klára nebo ne?

Těžko říci - bojí se Klára nebo ne?

Pohled do dílny DJ

Pohled do dílny DJ - pitný režim dodržen a to je dobré, Marie.

No uznejte sami - hezká dcera, ne?

No uznejte sami - hezká dcera, ne?


Vstupujeme do sálu, který je vyzdoben rudými transparenty v duchu odkazu raftingu pro příští generace. Stůl s rezervací pro KV 125 je hned u parketu, dík Libore. Zatím zde téměř nikdo není a tak ochutnáváme místní bublinky. Také si prohlížíme fotky ze schůze klubu RK Stan a dlužno říci, že Berušky vypadaly řekněme …., no dost zajímavě. Rozhlížím se marně hledaje nějaké známé tváře a už mě volá Hanka, abych si zaplatil exkluzivní dvojlůžkáč. Vzhledem k tomu, že venku je sníh a nevím, jak by kolíky od stanu držely v závěji, raději s Klárou platíme. Děkujeme Hanko.

Vyšebrodští Icíci spouštějí projekci videa tuším z Ekvádoru, kapela Zlomené pádlo ladí své nezlomené nástroje, Číba chystá písničky v několika počítačích a my ostatní můžeme v klidu popíjet a dívat se. A to je dobré. Za místním barem obsluhuje sympatický personál, paní vedoucí dobře známe nejenom z roku loňského ale také z raftových závodů na Trnávce, kde vždy pracuje v kiosku. Sál se zvolna zaplňuje vodáky z celé republiky.

Půdorys rautu.

S nastávajícím večerem začíná hrát kapela ve složení Čenda, Musťa, Zbyněk, Fléga, Kůň a chvílemi i Zuzka. Chvíle Zuzky byly podle Koně ovšem velmi sporadické. Na parketu se dlouho nic nedělo, až mě a Kláru vyzval za mikrofonem stojící Musťa k tanci. Několik písniček jsme se tam točili sami a pak se začal parket zvolna zalidňovat, až byl příjemně plný. Páry se nám různě střídaly. Osvěžení zábavy přinesly také nafukovací míče, které jsem mezi tanečníky vhodil. Hráli jsme si s nimi jako malé děti, fakt.

Mezi tancem jsme se různě v hloučcích scházeli u baru a popíjeli další a další nápoje. A už se přiblížilo největší překvapení večera. Takový malý raut s mísami plnými dobrot. To je myslím lepší nápad nežli třeba striptérka. Zbylo tuším na všechny. I výzdobu v podobě ananasu jsme snědli. A následovalo to, kvůli čemu jsme vlastně do Želiva vážili cestu. Vyhlášení Raftaře roku 2004.

Slova se ujal předseda Svazu vodáků České republiky Jerome a žádného Raftaře roku překvapivě nevyhlásil. Proběhlo vyhlášení vítězů Českého poháru v raftingu. Za ženy vyhrála posádka Jezinky B a v mužích Stan-Hajos Racing Team, posádka která šplhá ke hvězdám. Naopak se vyhlašovalo Zvláštní ocenění Rady raftingu za přínos a rozvoj jihočeského raftingu v roce 2004. A tady cenu - celodřevěná pádla typ "ukrajinský dřevorubec" - převzali členové týmu vyšebrodských Icíků. Dlužno poznamenat, že oprávněně a to nejenom za pomoc při sjezdu MRČr v Čertových proudech.

Icíci si přebírají cenu.

Standa, předseda Rady raftingu.

Standa, předseda Rady raftingu.

Filip, tak trochu v jiné dimenzi.

Filip, tak trochu v jiné dimenzi.

Nějaká roštěnka :o)

Nějaká roštěnka :o)

Lujza cosi řeší s Flégou.

Lujza cosi řeší s Flégou.

Dirty Rafting.

Dirty Rafting.

Libor se učí sambu.

Libor se učí sambu.

Tak tohle vypadá na blues.

Tak tohle vypadá na blues.

Jerome, předseda Svazu vodáků ČR.

Jerome, předseda Svazu vodáků ČR.


Požívám tequilu.

A zábava plynule pokračovala, den se přehoupl do neděle, kapela Zlomené pádlo se tak nějak celkově zlomila a vypukla diskotéka v režii Číby a spol. z klubu E.T. v síti. Parket se opět zaplnil a já šumivku proložil becherem. Za to může Jiří z Pyšel, to je více než jisté. U baru se tvořily stále větší hloučky ale je fakt, že minimálně polovina vodáků byla už někde fuč. Např. borci z Tróje odjeli krátce po půlnoci spát kamsi do Pelhřimova, což mi nepřijde rozhodně nejrozumnější. Alespoň jsme se na parketu nemačkali.

Například Libor se svou tanečnicí tančil i o přestávkách a nejzajímavější na tom bylo, že krokové variace plynule přizpůsobil i rytmům hitů Mistra Záviše, kterého dosud neměl mnoho v oblibě. Písnička "Marie" donutila i mě doběhnout osobně poděkovat DJ. Úbytek lidí však stále pokračoval, až začal personál kolem třetí hodiny zvedat židle na stoly a bylo jasné, že večírek končí. Tu jsem náhle dostal tequilu, což by nebylo nijak špatné, kdybych ji ovšem nevypil. To nebylo dobré.

Kurz stolování můžeme tedy zahájit okamžitě ...

Kurz stolování můžeme tedy zahájit okamžitě ...

Jiří si pochutnává na zbytcích rautu...

Jiří si pochutnává na zbytcích rautu...

Taková momentka se servírkou.

Taková momentka se servírkou.

Práce u mixpultu je náročná.

Práce u mixpultu je náročná.

Zvednuté židle, asi dost pokročilá hodina.

Zvednuté židle, asi dost pokročilá hodina.

Zuzka s Flégou. Mají na to papíry.

Zuzka s Flégou. Mají na to papíry :-)

Noční cesta do hotelu.

Noční cesta do hotelu. Kdybyste viděli tu oblohu, jééé.


Schéma pokoje.

Také proběhla akce, kterou jsem pracovně nazval "Medvěde dej mi klíče", což byla také veselá taškařice, kterou ale bohužel nemohu takhle veřejně publikovat. Následovala cesta do hotelu Kocanda, po zcela zledovatělé zasněžené silnici. Čtyřlůžkový pokoj byl hezký, se Zbyňkem, Musťou a Klárou jsem prožil klidnou a veselou noc. Zvláště Zbyňkovi se polozmrzlý pokoj s jeho jedinou nepovlečenou postelí moc líbil :o)

Ráno bylo kruté. Asi od 8:00 hod. se na chodbě utvořily skupinky hlasitě mluvících nedospalců, korunované hrou s míčem. Takhle si klidné dospání rozhodně nepředstavuji. Nebyli to náhodou Icíci? Nebo někdo jiný? Kdo se přizná? Prostě jsme museli už asi v 10:00 hod. vylézt z postelí, což nebylo vzhledem k becheru a tequile nic pěkného. A nejhorší bylo, že všechny restaurace v Želivu otevírali jejich vedoucí nejdříve v 11:00 hod.

Čekáme za hospodou až otevřou.

Pozvolnou procházkou za překrásného zasněženého prosluněného rána jsme se tedy přesunuli na místo včerejší akcičky a přede dveřmi vyčkali otevření. To se nám bohatě vyplatilo a již kolem druhé hodiny odpolední jsme platili oběd a pitivo. Já jsem si např. objednal čaj a grog, což mnohým přišlo jako podivná kombinace. Nevím proč, je to jistě lepší než pivo, pivo, pivo, pivo a pivo. A mohli jsme vyrazit k domovu.

Cesta probíhala opět velmi klidně, tentokráte zpestřená mírným podnapitím Musti a Čendy. Po přejezdové velké rošádě Prahou jsem se v půl páté dostal na místo, ze kterého jsem se v sobotu vydal na cestu. Akce tedy úspěšně skončila beze ztrát.

Hrát piškvorky v neděli ráno nebylo pro moji hlavu to pravé.

Hrát piškvorky v neděli ráno nebylo pro moji hlavu to pravé.

Zátiší. Komín, já a kytara.

Zátiší, téměř Záviší. Komín, já a kytara.

Čaj a grog, no a?

Čaj a grog, no a?


Vodácké veselí mohu zhodnotit jedině kladně, škoda dopravní kalamity, která zabránila zřejmě větší účasti. A těm, kteří nepřijeli jen tak nějak z laxních důvodů mohu jenom vzkázat, dobře vám tak. Už se těším na příští rok, snad si stačím pokecat i s dalšími, se kterými jsem to tentokrát nestihl.

Sepsal a nakreslil Méďa Béďa, umělecky nafotil Musťa.


Valid HTML 4.01!