Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka

Čunovo 2004

Datum

19.- 20. 6. 2004

Účastníci:

Fléga, Ťuhýk, Michal, Méďa Béďa, Klára, Libor, Plaváček, Petr Kramosil, Janička, Lucka a Radek

Čuňovo 2004

Pohled na areál směrem od cíle.

Pohled na areál směrem od cíle.

"Už je to tady, už je to tady", říkal jsem si v pátek v 9:00 hodin, když jsem se dostavil na místo našeho plánovaného odjezdu. Téměř všichni už byli na místě a vše nasvědčovalo tomu, že stihneme odpolední trénink ve slovenském Čuňovu. Tady si jen dovolím poznamenat, že se mi nepodařilo zjistit, zda je správně Čuňovo nebo Čunovo, protože na každé ceduli to tam mají napsané jinak. Trénink měl začít v 17:00 hod. a časová rezerva v délce sedmi hodin, to když jsem počítal odjezd kolem desáté, se mi zdála dostatečná na ujetí asi 350 km po dálnici.

Výčep č.1 - náš

Výčep č.1 - náš

Že jsem člen klubu KV 125 Praha jsem si uvědomil krátce po jedenácté hodině, to když se nám podařilo konečně sehnat přívěsný vozík na lodě, které se nám již nevešly do Tranzita a v půl dvanácté jsem usoudil, že trénink stihneme jen tak tak. Krátce před dvanáctou jsme ale byli již na cestě, která pěkně odsýpala.

Najednou si Fléga vzpomněl, že nutně potřebuje koupit lepidlo Chemoprén a Radek, že trochu vína u známého vinaře přikoupit, nebylo by také od věci. Auto zase chtělo plyn a tak odbočení do Břeclavi bylo jediným možným řešením.

Výčep č.2

Výčep č.2

Návštěvu pana vinaře jsem si nenechal ujít, tady jsem zalitoval, že nemohu do neděle setrvat na místě, protože pan vinař svoji živnost pojal poněkud velkoryseji nežli obvykle ostatní a po hodince jsme vyrazili k hranicím. Česká policie samozřejmě neselhala a uhnízdila se těsně před hranicemi. Ťuhýkův Tranzit s nápisem Ohňostroje Krupička se jim jistě líbil moc a moc a proto za pomoci červeného zastavovacího terčíku, tzv. plácačky, tento zastavili. Jaké bylo jejich překvapení, že Ťuhýk nemá řidičák, nemusím jistě popisovat.

Krásná fialová bankovka s Františkem Palackým a jedničkou se třemi nulami vyřešila i dílčí problémy s prasklým čelním sklem a bezpečnostními pásy a mohli jsme jet dál. Když jsme zjistili, že Slovenská dálniční známka pro tak veliké auto s vlekem je dražší než startovné, zvolili jsme jízdu přes Malacky a ještě další mě neznámá místa. Silnice vedla téměř podél dálnice a za chvíli jsme díky skvělé navigaci mých pasažérů profrčeli neznámými místy v Bratislavě, neskončili v Maďarsku jako obvykle a s úsměvem na rtech zaparkovali v areálu vodních sportů v Čuňovu. Bohužel bylo již půl šesté a trénink ostatních klubů již spokojeně probíhal.

Blbnutí v Niagáře.

Blbnutí v Niagáře.

Výčep č.3

Výčep č.3

I my jsme tedy nafoukli čluny, Flégovi kompletně rozhodili domluvený tréninkový plán a nasedli nejprve do menších člunů R4. Po chvíli si nás vcuclo pravé koryto a už jsme zápolili s vodním živlem v peřejích. Naučili jsme se spoustu nových vodáckých dovedností. Po asi trojnásobném sjetí závodní tratě jsme přesedli na člunek větší - R6. Proud si s námi zase zle pohrával a tak jsme si zablbli trošku pod "Niagárou", to je takový velký válec, zkusili sprint a šli se věnovat večerní zábavě. Nejdůležitější bylo sehnat elektrický proud, provést rozvod elektrické energie na stanovací louce a připojit tři chlazení na točené pivo.

Zde se platným členem ukázal být elektrikář Fléga, který při hledání elektrického proudu rozebral podhledy na WC a dále Jiří z Pyšel, který našel zásuvku. Večer jsme se po menší bouřce zejména věnovali pití piva, vína a hledání Flégova pádla, které si opřel o vozík a ono záhadně zmizelo.

Tři výčepy pracovaly na plné obrátky a došlo ke stmelení a promíchání vodáků z celého světa. Nepanovala žádná rivalita mezi kluby a krásně jsme se opili. Tady bych jen apeloval zejména na mládež z klubu RK Stan, děcka, hlídejte si svého oddílového vedoucího Libora. Nebo s ním raději dva tři choďte a pomáhejte mu tlumit pády a vstávat ze země :o) Také jsem prozřetelně sehnal posádku na zítřejší závod hlídek. Za libých zvuků kytary jsem asi v půl třetí ráno, jako jeden z posledních, zalehl do spacáku a usnul.

Náš přístřešek na pivo.

Náš přístřešek na pivo.

Ranní probuzení areálovým rozhlasem, který reprodukoval ranní šou nějakého potrhlého šišlavého moderátora místní rozhlasové stanice nebylo to nejlepší, co nás mohlo potkat. Proboha, ovladačové zesilovačů a tlampačů, mějte už konečně rozum!

Závody začaly slalomem R6. Ten se nám docela podařil a s pár zbytečnými šťouchy jsme skončili na třináctém místě, např. před borci z Japonska, kteří na loňském mistrovství světa skončili desátí. Ovšem musím se pochlubit naším nádherným průjezdem protivodné branky č.8 ve druhé jízdě. Do branky jsme vjeli, zůstali v ní stát a okamžitě vyjeli se zdržením 0,00 vteřiny. To jsem neviděl u žádné jiné posádky a náš pocit z tohoto jednoho průjezdu byl lepší než z místa, na kterém jsme skončili.

Solidní číslo pro Simon SP Pyšely.

Solidní číslo pro Simon SP Pyšely.

Posádka RK Stan P.R. skončila těsně před námi. Po nekonečném závodě V.I.P. započaly závody R4. Tentokrát jsme měli dvě posádky. Já s Flégou, Klárou a Petrem jsme jeli na hranici svých možností s několika šťouchanci, Ťuhýk, Libor, Michal a Plaváček asi také na hranici, ale nic moc. 23. a 44. místo. Posádka RK Stan P.R. skončila zase před námi.

KV 125 při slalomu.

KV 125 při slalomu.

Děsná divočina.

Děsná divočina.

Soustředění při jízdě.

Soustředění při jízdě.

Nájezd do branky č.8

Nájezd do branky č.8

Japonci při výjezdu z branky č.8

Japonci při výjezdu z branky č.8

Nějaká povoda.

Nějaká povoda.

Výjezd z branky č.1, se šťouchem.

Výjezd z branky č.1, se šťouchem.

Následoval závod hlídek. Ten jsem tentokrát důkladně ošéfoval. Vyrazili jsme ve složení KV 125 I., KV 125 B a RK Troja A, pod souhrnným názvem Veselí bratři. Konečně jsem si zajezdil také s Mistry světa v posádce, konkrétně jsem ke Kláře přibral Milana a Járu, k Flégovi s Petrem přisedli Smažan s Márou. Dlužno říci, že jízda bez šťouchu proběhla bez obtíží, jenom jsem to v cílové rovince kazil rozkýváním své horní poloviny těla a špatným odlamováním. Ale poměrně dost jsem se poučil, protože způsob jízdy těchto borců je rapidně odlišný od našeho. A nebudu si nic nalhávat, když řeknu: "Na ty fakt nemáme." Ale teď pozor, skončili jsme na druhém místě, hned za hlídkou složenou tuším z Ježků. A to byl další, pro mě nezapomenutelný zážitek.

Po tomto závodu se konalo ještě rodeo ve válci pod Niagárou, ale to se nám vůbec nevydařilo a zvítězili jsme jedině snad v kategorii největší tupci. Nějak jsme nepochopili pravidla, či co. Každopádně to byla místy zajímavá taškařice. Závodění jsme měli už dost a začali jsme se chystat na večerní zábavu. Hrát měla kapela Laxké Féčko. Velmi oblíbená kapela mezi vodáky. Však se mě kapelník ptal, zda s námi přijel také ten šílenec, co chce stále AC/DC. Přijel.

Ťuhýk vyplavený Niagárou při rodeu.

Ťuhýk vyplavený Niagárou při rodeu.

Při slalomu je rozhodně nejdůležitější zkontrolovat, zda se tyčka nehýbe ...

Při slalomu je rozhodně nejdůležitější zkontrolovat,
zda se tyčka nehýbe ...

Bohužel ze zábavy díky extrémně nepříznivým podmínkám sešlo, protože kapele zmokla celá aparatura. Pršelo totiž horizontálně a samozřejmě nejvíc pod kryté pódium. To byla velká škoda, snad je příště někde zastihneme. Náhradou vznikla na tribuně improvizovaná diskotéka.

Ta se vyznačovala hlavně tím, že jsem na ní přišel o bundu, kterou jsem sušil na zábradlí. Ale bylo znát, že se vodáci umí odvázat a zavlnit se. Navázala se také různá nová přátelství mezi vodáky a to místy i na mezinárodní úrovni.

Tanec Janka s Japoncem patřil rozhodně k zlatým hřebům večera. I děvčata z klubu KVR Mistral Bratislava se pěkně rozjela, namátkou vzpomenu Zuzku a Natálku. Večer nám také došlo všechno točené dvanáctistupňové pivo. Když jsem měl fakt dost, šel jsem si lehnout na tribunu a hned i v tom řevu usnul spokojeným spánkem.

Janička s Luckou na bedně.

Janička s Luckou na bedně.

A opět tu máme Titanic.

A opět tu máme Titanic.

Nájezd do protivody č.8

Nájezd do protivody č.8

Diváci.

Diváci.


Pohled z tribuny.

Pohled z tribuny.

"Prásk!", ránou zapnutého rádia jsem se probudil, to byla taková řacha, jako bokem vlítnout do Niagáry. A už jsem neusnul. Opět díky pane reproduktore. Pak v tom rádiu hráli pěkné písničky až do chvilky, kdy spustila zřejmě oblíbená rozhlasová relace ve stopáži tak jedna hodina a nazvaná "Sviatočné slovo". Původně jsem si myslel, že půjde o nějakou legraci, ale když jsem se měl asi po sté obrátit k Bohu, raději jsem se jako "Apoštol lásky" s Michalem, který spal také na tribuně přesunul na naši základnu, kde bylo decibelů a víry přeci jenom o něco méně.

Tentokrát jsem nestačil ani posnídat a začaly závody R6 ve sprintu. A tady se přátelé zrodilo největší překvapení celého víkendu. Borci z posádky SK Fortuna Kolín se tak dlouho drželi v průběžném pořadí na prvním místě až nakonec v první jízdě skončili před Raft Klubem Troja, WD WC, Prši Týmem, RK Stanem P.R., Ježek Teamem, o nás ani nemluvě, na devátém místě. I kvalitní druhou jízdou nakonec skončili na místě třináctém.

Průjezd brankou č.3

Průjezd brankou č.3

Výsledková tabule, na 13.místě SK Fortuna Kolín.

Výsledková tabule, na 13.místě SK Fortuna Kolín.

Vratný kanál plný reklam Ohňostroje Krupička.

Vratný kanál plný reklam Ohňostroje Krupička.

Parádní tribuna, škoda že se pomalu rozpadá ...

Parádní tribuna, škoda že se pomalu rozpadá ...

Výtečná káva Nescafé, v pozadí závod.

Výtečná káva Nescafé, v pozadí závod.

SK Fortuna Kolín po projetí cílem.

SK Fortuna Kolín po projetí cílem.


Ťuhýk, já, Klára při vyhlášení vítěze rébusu.

Ťuhýk, já, Klára při vyhlášení vítěze rébusu.

Nájezd do Niagáry.

Nájezd do Niagáry.

Naopak my jsme v první jízdě skončili bokem ve válci pod Niagárou, což nás stálo drahocenné vteřiny a druhá, ač se nám povedla, nepatřila mezi nejrychlejší. Proto jsme se museli spokojit s dvacátým třetím místem.

Tento závod také rozluštil napínavou tajenku, kdo pojede na Mistrovství světa v příštím roce. Po těžkém a zřejmě velmi nervózním výkonu (v první jízdě Delvini zlomili pádlo a Trójáci uvízli na kameni) vyhrála nakonec nejrychlejší jízdou ze všech posádka RK Trója A.

Po krátké přestávce sportovní soutěže pokračovaly závodem ve sprintu R4. Tady se nám už "dařilo" o něco lépe. S dobrou stopou, ale pomalu naše lepší posádka skončila na 23. a můj člun doplul na 37.místě Tentokrát jsme klub SK Fortuna Kolín předjeli.

Protivodná branka v Niagáře.

Protivodná branka v Niagáře.

A byl konec docela vydařených závodů, škoda jen toho deště. Tentokrát musím pořadatele z klubu Georgia, ač to u mě není úplně obvyklé, pochválit za bezvadnou organizaci. Dokonce jsem za nafasovaný lístek opravdu od "stánkára" obdržel housku s kuřecím steakem.

Následovalo ještě hledání mojí bundy, bohužel bez výsledku, balení věcí a podobně. Nalezlo se konečně i Flégovo pádlo, se kterým se už téměř rozloučil. Opřel si ho opravdu v pátek o vozík, když šel zapojovat elektřinu, ovšem ne o náš, ale o cizí a ono se tam celý víkend válelo v trávě.

Když jsem myslel, že už vyrazíme na Prahu vymyslel Plaváček, že se zajedeme podívat asi 3 km na nějaký umělý vodopád. Předchozí den tam byl na kole a chtěl nám to také ukázat. Sedmi minutová jízda rychlostí asi 100 km/h mě přesvědčila, že jeho odhad vzdálenosti není úplně správný, ale nakonec jsme vodopád našli. Byl to spíš takový hustý jez s mnoha stupni, zde bych doporučoval uspořádat Mistrovství světa ve sjezdu. Do válců bychom závodníkům pravidelně nosili jídlo a pití a komu by se nakonec podařilo doskákat až dolů a přežít, ten by vyhrál.

Takhle vypadá těžce peřejnatý kanál bez vody.

Takhle vypadá těžce peřejnatý kanál bez vody.

Toto se jmenuje vodopád, to jsme museli shlédnout.

Toto se jmenuje vodopád, ten jsme museli
shlédnout.

E.T. v síti při sprintu.

E.T. v síti při sprintu.

A pak už následovala dlouhá cesta do Prahy, tentokrát bez policejních kontrol, protože celou cestu pršelo. No a ve 22:00 hod. jsem byl konečně doma a ještě stihl vyhlášení první České Superstar. Vyhrála Aneta Langerová, ačkoli jsem fandil Šárce Vaňkové, zajímavé.

V další části následuje rozhovor s Liborem, který je již kompletní i s pokračováním.

RK Troja A si jede pro zlato ve drhé jízdě sprintu.

RK Troja A si jede pro zlato ve druhé jízdě sprintu.


Rozhovor

Libor.

To jsem já.

K dalšímu rozhovoru jsem si pozval Libora Poláka, člena Rady raftingu a závodníka z klubu RK Stan. Tento vodou odchovaný borec má jistě co říci k současnému dění v raftingu a zároveň z něho vypadne nějaké to moudro. Nu, nechme se překvapit.

17.6.2004 Méďa Béďa: Ahoj Libore, jsem rád, že jsi našel chvilku volného času ve svém jistě nabitém kalendáři a poskytl mi tento rozhovor. První otázka se přímo nabízí. Jak si máme vysvětlit tak rapidní zlepšení Tvojí posádky (RK STAN P.R.) v pohárových závodech, kde zajíždíte už i mnohem zkušenější posádky?

Libor: Ahoj investigativče. Není třeba hledat za tímto výrazným úspěchem žádné zázraky moderní medicíny ani nepochopitelná tajemství afrických šamanů ani vítězství ducha nad hmotou, jedná se o čistou radost z pádlovánía o kolektivního ducha posádky, které nás ženou vpřed. Především tady je třeba hledat příčiny naprosto nečekaného úspěchu naší posádky.

Méďa Béďa: Protože již vidím dychtivé výrazy našich kamarádů raftařů a raftařek, kterým se stále nedaří vynořit se z hlubin výsledkové listiny, můžeš nějak konkretizovat vaše tréninkové metody. Například jak často trénujete na vodě, zda chodíte cvičit do posilovny, jestli třeba běháte, či tak něco.

Libor: Je to až s podivem, ale neběháme, nechodíme do posilovny (alespoň ne skupinově, je možné, že mi posádka chce dělat radost, tajně cvičí a poté mě krásně svezou přes každé vodní nebezpečenství) a pouze si jdeme jednou týdně trochu zapádlovat. Ovšem nejdůležitější součástí tréningu jsou potréningové pravidelné konference, které nám umožní rozebrat jednotlivé fáze vodní přípravy, zaměřit se na jejich podrobnou analýzu a případné drobné nedostatky pokárat a snažit se je ostranit při příští praktické přípravě.

Méďa Béďa: Zřejmě máte nějakou klubovnu. To byla vyčerpávající odpověď. Čuňovo nám klepe na dveře, je takřka za humny, s jakým cílem se vydáváte na tyto závody?

Libor: Bohužel nemáme vlastní klubové zázemí a proto jsme nuceni uchylovat se do různých veřejných stravovacích zařízení, abychom dokázali doplnit vydané minerály a umožnili tak vyčerpaným organizmům dokonalou regeneraci.
Co se týče blížících se zahraničních závodů v Čunovu, je naším cílem důstojně reprezentovat náš mateřský klub RK Stan, potrápit tělo a nechat odpočinout ducha. Je to vodácký areál umístěný v překrásném prostředí s dokonalou atmosférou a pevně doufáme, že se nám podaří nejen zachovat současný trend naší výkonnosti, ale zároveň nám to umožní navázat nové známosti a utužit stávající přátelství s ostatním posádkami.

Liborovi se mi podařilo odpiť trochu sektu.

Liborovi se mi podařilo "odpiť" trochu sektu.
(jsme zhruba v polovině rozhovoru a na dně láhve)

22.6.2004 Méďa Béďa: Po umělém přerušení našeho rozhovoru závodním kláním ve slovenském Čuňovu se Tě musím hned zeptat, jak jsi spokojen se svými výsledky a vůbec, jak se Ti tam líbilo?

Libor: K první části otázky bych se raději nevyjadřoval, protože vše je ještě příliš čerstvé, čas zaceluje rány pomalu, a rozhodně není důvod k přehnané spokojenosti - jinými slovy zatím střídavě oblačno. No a jak se mi tam líbilo. Budu stručný. HODNĚ. I přes nedostatky slovenských přátel při přípravě (oni snad chodí za velkých veder tu lebedu zalévat, protože jinak by nenarostla do takových gigantických rozměrů) se do Čuňova vždycky velmi rád vracím. Celý areál má pro mne velké kouzlo a já mu vždy rád znovu a znovu podléhám.

Méďa Béďa: Nemusíš být zas tak skromný, předjeli jste nás skoro pokaždé. Tak mě ale napadá, že nikdo nezná Tvoji sportovní minulost, před rokem jsi se náhle vyskytl jako zadák na raftu. Předtím jsi určitě někdy na nějaké loďce seděl. Nebo se mýlím?

Libor: Jsi velmi bystrý. Jednou jsem jel s rodiči ze Štvanice parníkem do ZOO v Tróji. To byla moc pěkná loďka. S pádlem jsem se potkal před mnoha a mnoha lety (přesné číslo je až hnusně vysoké) OTTJ Kobylisy. Z počátku mělo pouze jeden list, později listy dva. Historie je to poněkud standartní a předpokládám, že jsem absolvoval stejné vývojové schema, které znáš z vlastní zkušenosti. Můj výskyt na vodě byl stále slabší a slabší, až se asi tak v roce 1994 ustálil na honotě 0. V loňském roce mě Vráťa požádal, zda bych ho nemohl alespoň částečně zaskočit na Trnávce, protože v jeho věku přichází bolest zad nečekaně, rychle a většinou vítězně. Podlehl jsem naléhání bývalého přítele a od té doby jsem opět propadlu kouzlu pádlování. Bohužel každé začátky, i když opakované, jsou těžké. Nejde ani tak o fyzickou stránku, ale hlavně o to přestát poměrně značný tlak okolí. I když jsou poznámky (někdy i trefné) míněny v dobrém, na psychické pohodě zvetšelého bývalého vodáka to příliš nepřidá.

Méďa Béďa: Hezká historie, jen škoda, že se naše vodácké vlny neproťaly dřív. Ještě nevím, zda se váš oddíl a tady nám prosím rozlušti tu záhadnou zkratku OTTJ, věnoval kánojím a kajakům na vrcholové úrovni, či se jednalo spíše o turistiku. V případě Tvého závodění se neboj pochlubit nějakým tím úspěchem.

Libor: OTTJ - Odbor turistiky tělovýchovné jednoty. Již sám název napovídá o zaměření členské základny na bezpečné splouvání různě obtížných toků občas proložené VTJZ (vodácko-turistická jízda zdatnosti) s velmi kvalitně pořádanými zahraničními výlety o prázdninách. Úspěchů bylo mnoho, ale za zmínku nestojí žádný z nich. Hluboko v paměti mám však uložen jeden ze svých nejranějších vodáckých zážitků - psal se rok asi tak 1977 nebo 1978 a já jsem seděl v lodi s Jarkou Hájkovou na velmi nebezpečné řece Metuji někde v její horní části (tuším, že se jí dodnes říká Peklo) a zážitek byl pro malého klučíka natolik silný, že jsem opustil plavidlo vystoupením uprostřed řeky a uprostřed jakéhosi jezu. Dodnes jsem se z toho ještě nevzpamatoval a odtud také pramení můj přehnaný respekt k vodnímu živlu.

Méďa Béďa: To tedy musel být ale zážitek. Takhle navenek působíš na vodě velmi vyrovnaně. A mám tu poslední otázku. Co chystáte do budoucna?

Libor: Naší jedinou snahou do budoucna je dobře se pobavit a udržovat vyváženou hladinu minerálů v těle. Jinými slovy snaha o dosažení výsledků nemusí být jen suchopárná dřina, ale i docela pěkná zábava. Tož tak.

Méďa Béďa: Dík za rozhovor a hodně úspěchů.

Libor: Bylo mi velkým potěšením. Přeji Tobě i Tvým čtenářům mnoho skvělých vodáckých zážitků a těším se na další naše shledání při závodech v raftingu.

Ahoj, Méďa Béďa. Nafotil Radek a Méďa Béďa.