Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka
Vavřinečák aneb Jiří, kde jste?
DATUM
11.-12.10.2003
ÚČASTNÍCI
Fléga, Ťuhýk, Libor, Klára, Michal, Janička, Honza, Vendula a Honza, Pyšely, Kolín
Vavřinečák aneb Jiří, kde jste?
Michal, pěkně to hulí proudem, že.

Michal, pěkně to hulí proudem, že.

Když jsem v pátek odpoledne dorazil do depa, byl jsem fakt překvapenej. Přišel jsem totiž jen chvíli po šestý - jak jsme si řekli, že se sejdem - a všichni už tam byli. Na auta se dovazovaly poslední lodě, naložit zbýval akorát můj loďák a pádla. To se pohodlně vešlo do Michalovy prostorné Š 120, Fléga zavřel vagón a jelo se.

Už ale na nájezdu na Jižní spojku se ukázaly kvality KV 125 Praha. Libor asi chvilkovou neopatrností svůj vůz nasměřoval do protisměru, takže mu Ťuhýk okamžitě telefonoval, aby se jako vzpamatoval a laskavě dával pozor. Vysvětlil mu to nejspíš pořádně, protože další jízdu už zvládal bez problémů.

Plaváčkovi se potok zdá málo obtížný.

Plaváčkovi se potok zdá málo obtížný.

Ve Štěrboholích to ještě zopakoval Michalovi, takže dále už to bylo bez dramatických vložek. Cestou do Horních Krut jsme popili poslední z vyhraných Ježků, pokochali se noční krajinou a ještě nám Fléga ukázal důležité body Říčan. Pneuservis Barum, kde dělal a pekárnu, kde prý, jak říkal: "Maj nejlepší rohlíky".

Do Krut se nám podařilo dorazit bez většího bloudění kolem půl osmé. Před sokolovnou už stála řada vodáckejch vleků a tak bylo jasný, že jsme tu správně. Pít se bude tu. Auta jsme převezli do Kozičovy chalupy v blízké vesnici Hryzely, kde už teče Vavřinečák. Ve výčepu sokolovny už popíjeli borci z Fortuny Kolín a jiní organizátoři zítřejší plavby. Místa k sezení tu už nebyla a tak nám postačil stůl v tělocvičně, strategicky vybranej co nejblíže sudu.

Lidé se sjížděli a sjížděli, mezi nimi i Pyšeláci Jiří a Míra. Začalo se hrát. Fléga se po čase také přidal a hrál na svoje banjo. Čas ubíhal nekontrolovaně a nekontrolováno bylo taky množství tekutiny prolité hrdly. Prostě se pilo.

Najednou však kdosi, myslím že to byl Předseda, zavelel odjezd a tak každý, kdo nechtěl mít z noci bojové cvičení nasedl do Ára, nebo na Áro, a byl odvezen do chalupy. Někdo dal ještě noční cháles, vždyť není nic lepšího, než se na noc pěkně najíst. Pak se spalo.

Na břehu u Kolínského zajímavého brankoviště.

Na břehu u Kolínského zajímavého brankoviště.

Sobotní ráno bylo kalné. Alkoholy v krvi nebyly úplně rozptýleny a tak ani nevím, jak jsem se ocitl v autě s neoprénem v pytli pod nohama. Ale stalo se.

Rybník Vavřinec vždy jednou za rok naplní vodou záludné peřeje Vavřineckého potoka. Voda je to vskutku srovnatelná s alpskými terény. Mnozí tento fakt zcela podcenili, důležitost výkladu trati nedocenili vůbec a pak jen o vlásek unikali smrti s následky na životě. Ostatní, rozvážní, po pivu či kávě v místním büffé, pomalu nasedli do lodí a jeli.

Zprvu proud teče různě na kmeny stromů, podtéká nízké lávky, kde se tu a tam šprajcne pálava a silný proud pod ni i vodáka vcucne. Jiného tu zas může překvapit mělčina, či příliš široký most, přes který pádlo prostě nepřehodíš. A úrazy nosů. Ty jsou ve zdejších končinách běžné.

Za ostrou zatáčkou už na nás čekalo občerstvení. Čaj s buchtama byl zdarma, pivo, párky, polívka za levno. Čas jsme si krátili hody s plnou PET lahví 1,5 litru na dlouhé vzdálenosti a do hloučků. Hra se líbila. Ale jak komu!

"Dál nás na vodě čeká radost", řekl Prdelka. A vskutku. Zpěněná voda jen tak šimrá a není ani tak moc studená. Projížďka jedna báseň.

Kajakář v jednom z obtížnějších míst, docela hustý, ne?

Kajakář v jednom z obtížnějších míst, docela hustý, ne?

Dál stavíme na brankovišti 9, 10, 11. Patří Kolíňákům a je tu sud, guláš a šapitó. Chvíli jsme koukali na člnkáře bojující se zákeřně postavenými brankami. Za tu krátkou dobu, co postáváme na břehu, bylo k vidění tak pět krys a jedna prasklá Vydra. Jedem dál.

Do Hryzel už žádné občerstvení nebylo, takže stíháme ještě další jízdu. Pro auta jedeme zcela neorganizovaně přesun i přesun lodí je chaos. Já s Michalem jedeme Rťákem a vodácké nálepky Kavkaz 89 mnohé o tomto stroji napověděly.

Druhou jízdu jedem rychleji, voda teče totiž jen do půl třetí. Pivo a polívku ale nevynecháváme. V Hryzelích na parkovišti se potkáváme zase všichni, ale ne v dobré náladě. Flégovi je blbě tak, že ani nejel druhou jízdu, a tak můj nápad jet až do Toušic nemá zastání a je rozmluven. Přivázali jsme lodě a šli na základnu.

Hezká žlutá Pálava, také vás asi zajímá její osud po pár vteřinách.

Hezká žlutá Pálava, také vás zajímá její osud po pár vteřinách?

V Sokole byla na programu pobava, takže po jídle jsme šli tam. Vstupné 40,- Kč nám zajistilo bujarou zábavu a večůrek na sebe nenechal dlouho čekat. Stůl jsme zabrali v rohu vedle Brňáků. Pak začaly létat první vlaštovky, které byly jen předzvěstí papírové koulovačky mezi jednotlivými stoly. Naštěstí začala hrát hudba, takže Šerpovo: "Přitvrdíme!" už popelníkům nedalo volný průlet.

Vlaštovkový souboj začíná...

Vlaštovkový souboj začíná...

Bezhlavý s hodně pivky.

Bezhlavý s hodně pivky.

Program bálu byl pestrý. Od zajímavé soutěže družstev v konzumování různých alkoholických nápojů, přes bujarý kabaretní kankán jsme se dostali až k očekávané tombole. Lístky šly na dračku. Tváře šťastných výherců dávaly tušit hodnotné ceny. Pádla a pivo byly však nejžádanější. Mezi našimi řadami byly také jisté výhry. Dál si z večera pamatuji už jen dražbu nějakého spacáku a cestu do Hryzel. Pěšky.

V neděli ráno jsme měli, spíš jen chtěli, jet na Sázavu, protože Vavřinečák už neměl téct, ale odjezd se nám protáhl až do odpoledních hodin a tak z toho sešlo.

Umělecký snímeček.

Umělecký snímeček.

Měl bych se také zmínit o Jiřím, který byl celé dopoledne nezvěstný. Měl prý spát v Sokole, ale tam ho Libor nenašel, tak zbylo jen se tak dohadovat. Na pravou míru vše uvedl až sám Action Hero Jiří, který nám s klidem oznámil, že spal zabalen do ubrusů na louce vedle sokolovny a do Hryzel šel přes pole. Má to prostě v pořádku.

Reakce na neočekávané snímkování.

Reakce na neočekávané snímkování.

Před neočekávaným snímkováním.

Před neočekávaným snímkováním.

Po tomto šťastném shledání jsme za Áro zapřáhli vozík, nasedli do aut a zamířili k domovům. Zastávka v sokolovně byla ale povinná. Tam jsme se tak ňák rozloučili a vypili ještě ňáké to pivo a jeli. Ne však moc daleko, protože před Kostelcem Škodovce došel benzín. Naštěstí Libor s Toyotou jel hned za námi a tak nám mohl v kanystru dovézt na dojetí. Čekání jsme vyplnili pojídáním kedlubny, kterou měl Ťuhýk zakázanou vyndat dřív než v neděli odpoledne a kocháním se podzimní krajinou.

Po doplnění benzínu jsme už bez problémů dojeli do Prahy. Tam však Michal prošlápl brzdy tak, že tím cenu vozu snížil na cenu šrotu a to byla ta pravá chvíle celou akci zhodnotit a prohlásit za uzavřenou.

Před cestou na Nový Zéland splácal Plaváček.

Fotografie z vody dobrovolně poskytl Předseda, děkujeme.

Fotografie z hospody po hodinové instalaci spojení foťáku a PC dobrovolně poskytl Ťuhýk, děkujeme.