Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka
Jizerská padesátka - podruhé
DATUM
11.-12.1.2003
ÚČASTNÍCI
Honza H., Michal, Libor, Venca, Fléga, Ťuhýk, Honza K., Vendula, Klára, Medvěd, Lukáš
JIZERSKÁ PADESÁTKA - rodinovražedný boj podruhé a tentokrát opravdu 50 km
Nálepka z lyží.

Letos opět v plné síle vyrážíme směr Bedřichov na dlouho očekávanou padesátku. Vyrážíme už v pátek, protože jsme se dlouho neviděli a chlapcům se po sobě už asi dlouho stýskalo, ne snad proto, že už toho válení u stromečku měli plné zuby, ale asi proto, že si taky chtěli popít a pokecat se svou generační skupinou.

Start Jizerské padesátky

Stejně se to vše zvrhlo na nejoblíbenější téma a to je samozřejmě voda a tak jsme v jedné příjemné Bedřichovské hospůdce zajezdili asi až do druhé hodiny ranní a když už toho eskymování bylo dost, tak jsme se šli zavrtat do spacáků.

Po náročném tréninku následuje odpočinek.

Po náročném tréninku následuje odpočinek.

Příprava na závod - studium trati.

Příprava na závod - studium trati.

I sobotní vstávání bylo dá se říci pěkné, s kvalitní snídaničkou. Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny, první vyrazila směr Liberec pro startovní čísla a ta druhá přímo do běžeckých stop Jizerských. Udělali jsme si mírné kolečko asi dvacetikilometrové, zatímco Medvěd s Lukášem (doufám, že taky budoucí běžkaři) se honili na nedaleké sjezdovce.

V pozdním odpoledni jsme s nastávajícím podvečerem vyrazili ještě vyzkoušet Liberecký vyhlášený aquapark s perfektním tobogánem, vířivými vanami a různými bazénovými zákoutími. Řekl bych, že jsme se vyřádili dosti dosytosti.

A proto nám ta čtyři pivka před zítřejším ranním vstáváním úplně stačí, a ty "krvavý záda" dáme radši někdy jindy.

Najdi Flégu.

Najdi Flégu.

V neděli v 7:00 hod. řve budíkový mobil přes celou místnost. Začíná ten správný klasický a chaotický pohyb osob různými směry od vaření čaje na záchod, ze záchodu do lyžárny, z lyžárny na záchod, ze záchodu do kuchyně, z kuchyně do pokoje, z pokoje na záchod, ze záchodu …….

Ťuhýk před závodem

Ťuhýk před závodem (zlepšil se o 42 minuty).

Začátek prvního stoupání.

Začátek prvního stoupání.

Zkrátka dá se říci, že nervozita pomalu ale jistě stoupá všemi směry.

V půl deváté Libor prohlašuje, že se sejdeme stejně asi až odpoledne, ne-li večer a má v podstatě úplnou pravdu, protože od této chvíle už píšu jen jako jeden z mnoha tisíců účastníků tohoto maratonu, ztracen někde v davu běžkařů, pohlcen krajinou Jizerských hor a nastává ten pravý boj fyzických a psychických sil.

První kopec.

První kopec.

Je odstartováno a opět to sviští pod skluznicemi běžek. Je to zajímavý rámus a tento postřeh mi utkvěl v paměti už v minulém roce. Dá se říct, že soustřeďuji myšlenky, jak zvolit taktiku tak, abych závod zaběhl co nejlépe.

V podstatě zjišťuji, že je to tak že si nevím rady a hlavně shledávám už první průser a to ten, že jsem pravděpodobně špatně namazal, protože nahoru na Čihadla mi lyže mírně střílí.

Venca mě předbíhá a se slovy: "Jó, to není jako vysedávat večer po hospůdkách," mizí někam do davu v kopci.

A tak nezbývá nic jiného, než se podívat zpět dolů do stopy a mydlit to dál.

Ťuhýk pln optimismu.

Ťuhýk pln optimismu.

Příští rok asi už nebudu mazat sám a použiji služeb profíků mazačů. Čihadla, občerstvovačka paráda, čajík a ještě jeden čajík a taky banánek.

Z Knajpy následuje parádní sjezd a můžu říci, že z kopečka mi to sviští pěkně. Prostě jsem spokojený jako blecha, oproti minulému roku mi to z kopečka jede.

Do kopečka před Bunkrem mě předbíhá Libor, volá: "Mákni, ne! Kdo je před tebou?", a opět mi mizí někde v davu.

Pod Mořinou další občerstvovačka, tentokrát čajík, čajík, pomeranč, pomeranč.

Boj o druhé místo v cílové rovince, naši borci jsou touto dobou někde v polovině tratě.

Boj o druhé místo v cílové rovince, naši borci jsou touto dobou někde v polovině tratě.

Promenádní je podle řečí zasloužilých maratónců takzvaně psychicky náročná a je to pravda. Ve sjezdu od poustevníka dolů na Smědavu mám menší incident s předjíždějícím závodníkem (málem jsem mu vypíchl, pravděpodobně hůlkou, oko), nakonec jsme si to tak nějak rychle a v kostce, zatím co mě míjel, vyříkali.

Přichází ten nejhorší kopeček od Smědavy na Knajpu, je fakt, že teď mi to střílí už opravdu dost a tak nezbývá nic jiného než zapojit tvrdě ruce. Čihadla zase občerstvovačka, čajík, čajík, jonťák, banánek.

A teď bych řekl, že nastává docela vyrovnaná pasáž závodu, kdy se mi jede asi nejlépe, možná že i proto, že jsme tudy jeli už včera a že člověk tak nějak ví, co ho kde čeká, a taky že je to taková příjemná spíše rovinka z kopečka.

Na Hřebínku občerstvovačka, jonťák, jonťák, sušenka, čaj. Ozývá se i: "Chlapi dáte si někdo párek?"

Venca 300m před cílem.

Venca 300 metrů před cílem.

A nastává poslední fáze závodu, kde jedu úplně poprvé, kde jsem nikdy v životě nejel a to kolem přehrady, naplno. Prohlašuji, že se dostávám do mírné krizové situace se svými silami a při jednom sjezdu si tak trochu v jedné zatáčce tím pádem dávám na hubu.

Každý kopeček je teď opravdu znát, lyže střílí o sto šest. Ale už je tu poslední sjezd do Bedřichova a to je paráda, protože konec jest na dosah. Cílová rovinka, Medvěd huláká. Pivo, párek, Klára, Michal, balíme běžky, je zima, běžíme do tepla.

Na baráku se šťastně shledáváme opět všichni pohromadě. Zasloužilé uznání za výkon právem patří Honzovi Kozlovi a je to prostě tak.

Nastává rychlá evakuace, parta se opět dělí na ty, co se jedou znovu rochnit do bazénu a na ty, co spěchají za rodinami.

A tak skončil rodinovražedný závod 2003. Zapsal Fléga.

To není mongol, to je Libor před poslední zatáčkou.

To není mongol, to je Libor před poslední zatáčkou.



loňské a letošní výsledky
Porovnejte výsledky
Spokojený Fléga po doběhnutí.

Spokojený Fléga po doběhnutí.