Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka
Čunovo - voda, vítr, sluníčko
DATUM
13.6.-15.6.2003
ÚČASTNÍCI
Fléga, Méďa Béďa, Michal, Ťuhýk, Libor, Honza, Venca
jak jsme tedy v čunovu závodili
Niagára
Výsledky.

Na letošní Čunovo jsme se všichni moc a moc těšili. Minulé ročníky byly totiž zárukou vysoké sportovní úrovně. Nebylo tomu jinak ani letos.

Cestu jsme tentokrát zvolili netradiční. Autokarem z Kolína až do Čunova. Proto jsme z Prahy museli jsme nejprve velmi časně ráno dojet do Kolína, kde na nás již čekali kamarádi z Kolína a Pyšel a také expediční autobus, který pro nás s láskou vyrobili soudruzi v Bulharské lidové republice, autobus postavený na podvozku Avie, autobus "Čavdar". Tento bus nevyniká nějakým přehnaným komfortem, ba ani rychlost nepatří mezi jeho přednosti, ale točilo se v něm pivo a to bylo důležité. Škoda jen, že na dálnici jsou takové hrboly a cesta trvala osm hodin.

Čavdar

Náš autokar, typ Čavdar.

Do prosluněného Čunova plného obvyklých pářících se mušek jsme dojeli pořádně rozlámaní a také veselí. Jediný zádrhel byl na hranici, kdy jsme autobus umístili do špatného jízdního pruhu a díky nepochopení slovenského celníka, zřejmě velmi stará struktura, jsme museli couvat a vjet do pruhu vedlejšího, kde odbavení proběhlo úplně stejně.

Po zaparkování na louce, no slovo louka není úplně přesné, protože na Slovensku zřejmě neznají sekačky, jsme nešli k vodě, jak by se mohl někdo mylně domnívat, ale hledali jsme elektrickou zásuvku pro napájení našeho chlazení na pivo. Tu jsme našli, natáhli rozvodné prodlužovací kabely a už se mohlo točit konečně chlazené pivo světlý ležák Gambrinus.


Děvčata při slalomu (plus jedni chlapci)

Cebrenky

RK Fortuna

WD Koťata

Georgia Koaly

Georgia Bábovky

Jezinky

Berušky

WD Tygříci

Trója No name

KUŠ

KVR Mistrál

WD OO

Aktivní členové zájezdu ještě postavili stany a mohlo se jít k vodě. Oběma kanály tekla překrásná voda a protože se blížila doba tréninku, nafoukli jsme rafty a připravili se k plavbě. Nejprve jsme se rozhodli pro R6. Vjeli jsme do levého kanálu a hned zjistili, že je pro jízdu ještě uzavřený. Po přistání jsme raft přehodili do vedlejšího koryta a jelo se dál. Tréninkovou jízdu nebudu nějak zvlášť komentovat, protože jako obvykle jsme skončili na všemožných balvanech, couvali jsme, Fléga nám nadával, prostě klasika. Přesto jsme takové jízdy zvládli asi čtyři a pak se kluci rozhodli, že potrénují na čtyřce.

KV 125 projíždí povodu.

KV 125 projíždí povodu.

KV 125 projíždí protivodu.

KV 125 projíždí protivodu.

KV 125 projíždí jinou protivodu v druhé jízdě a na jiném člunu.

KV 125 projíždí jinou protivodu v druhé jízdě a na jiném člunu.

Venca s pilotem našeho autobusu.

Venca s pilotem našeho autobusu.

Tu se v dálce objevil malý mráček a všichni za deset minut věděli, že v Čunovu se stany prostě stavět nemají. Kromě mě. Já to mírně tušil po loňské zkušenosti se zlomenou tyčkou a stan jsem si nepostavil. Následný déšť s uragánem odnesl stany, lavice, přístřešky a viděl jsem letět i kelímek od piva. Když jsem doklepal kosu pod tribunou, kde bylo jakž takž k přežití, šel jsem se převléci do suchého. Večer proběhl v mikině a u kalíšku se stříčkem.

Místní prodavači v kiosku nezklamali a přestože na nás letos vyrukovali ve zcela jiném, pro děvčata atraktivním složení, nestíhali vůbec nic. Nedá se snad ani vlastně říci nestíhali, protože u do půl těla svlečených chalanů nebyla patrná žádná snaha někam spěchat. Prostě klasika, počkej si nebo jdi pryč. Tady jsme ocenili naši pivní prozřetelnost.

Večer jsme se ještě došli zaregistrovat a když jsme se chystali přihlásit na R2, tak jsme zjistili, že závod se může jet jedině na člunu typ Orinoko. Škoda, že to dopředu nenapsali do propozic. Tak jsme letos R2 nejeli.

Sůl Pepř Simon Pyšely.

Sůl Pepř Simon Pyšely.

SP Simon Pyšely projíždějí povodu.

SP Simon Pyšely projíždějí povodu.

Stan Junior A, tak se zachází s pádlem.

Stan Junior A, tak se zachází s pádlem.

Stan Junior B

Stan Junior B, zřejmě dobrá posádka. Pod Niagárou jsem jim sice musel ukázat branku, která se nacházela u levého břehu a oni se hrnuli k břehu pravému, ale situaci ustáli.

Stan Junior A, další ukázka akrobacie mezi tyčkami.

Stan Junior A, další ukázka akrobacie mezi tyčkami.

RK Trója, takhle se projíždí brankou.

RK Trója, takhle se projíždí brankou, když chcete vyhrát.

V sobotu ráno, kdy opět svítilo sluníčko a mě probudil pod tribunou, kde jsem spal, hukot místní "Niagáry", začalo jít do tuhého. Slovenská organizácia samozřejmě také nezklamala a konal se mítink kapitánů s rozdáváním startovních čísel. Tento systém nechápu. Protože mě trochu bolela hlava, byl jsem docela rád, že na R4 nestartuji. To naši borci, kterým bylo obdobně, pomalu se chystali ke startu. Čekal je ne moc obtížný avšak velmi technický slalom.

Letos sice chyběla obvyklá protivoda v Niagáře, ale na tzv. Čerťákách (schodech) bylo branek dost a dost. První a následně druhá jízda se našim závodníkům docela povedly a nebýt šťouchu, který nebyl, mohlo to být umístění ještě lepší než patnácté. Ovšem v nabité konkurenci se nakonec jednalo o dobrý výsledek.

KV Příbram, nájezd do branky č.5

KV Příbram, nájezd do branky č.5

KV Příbram, výjezd z branek č.5,6 a 7.

KV Příbram, výjezd z branek č.5,6 a 7.

Hájci a spol. A

Hájci a spol. A

SK Fortuna Kolín.

SK Fortuna Kolín, Předsedo - do toho!.

SK Fortuna Kolín.

SK Fortuna Kolín, tato posádka se zřejmě vyznačuje největší silou na benč.


Ježek Team.

Ježek Team.

Po obědě, kdy jsme byli opět na mítinku kapitánů, tentokrát pro R6, kde jsme na startovní číslo čekali asi 40 minut a zase ocenili tento systém, následovaly závody ve slalomu R6. Tady jsme se chtěli pokusit o lepší umístění, než byla katastrofa v Českém Vrbném. Tentokrát jsme měli každou jízdu čtyři šťouchy a to nás vyneslo na historicky nejlepší umístění ve slalomu R6, na páté místo.

Noční idylka v Čavdaru.

Noční idylka v Čavdaru.

Předjeli jsme nejenom mistry Německa ale hlavně všechny posádky RK STAN, což nás potěšilo ze všeho nejvíce. Následovaly mohutné oslavy, pivo a podobně. Já jsem ještě vyrazil potrénovat na kolečkových bruslích do terénu. Když mi všichni ujeli a já si dostatečně rozedřel nohu, vrátil jsem se zpět, dal si šampus a bylo mi dobře.

Obvyklá zábava s Laxkým Féčkem nebyla z důvodu pobytu jejich bubeníka v nevěstinci v Japonsku. Museli jsme se spokojit s místním DJ. Když mu Prdelka s Jiříkem důrazně domluvili, začal hrát i normální muziku. V pozdních hodinách začalo opět pršet. Tanečníky to vůbec neodradilo, ba naopak. Potom chytrá hlava vzala z kiosku přístřešek a tancovalo se pod ním. Do půl těla, tuším, že holky si nechaly podprsenky. Když někoho místního napadlo přístřešek rozšlapat, DJ zábavu rázně ukončil. Následovalo ještě obvyklé ponocování a dopíjení rozpitých sudů. Mnohde i narážení nových.

Úspěšný slalomový boj KV 125 Praha.

Úspěšný slalomový boj KV 125 Praha.

Dobrý průjezd Niagárou.

Dobrý průjezd Niagárou.


Poslední branka.

Poslední branka.

SP Pyšely se se slalomem také zrovna nepárají.

SP Pyšely se se slalomem také zrovna nepárají.

I takto se dá pojmout závod ve sprintu.

I takto se dá pojmout závod ve sprintu.

Ráno byla docela honička, protože sprint začínal dřív než slalom a děvčata dost krutě nestíhala. Například v Georgii chyběla jedna vodačka až do úplného vychybění na startu. Byla na nočním výletě. Obdobně to vypadalo i u posádek ostatních. Zde jsem ještě více ocenil svoji neúčast v R4. Závody jinak probíhaly obvyklým způsobem, jen bylo zataženo a místy i pršelo.

Největší zpestření však nečekaně provedla posádka RK Trója, zřejmě budoucí mistři světa. Zvrhli se ve druhé jízdě a ačkoliv se dokázali zpět do raftu naskládat, mají totiž zkušenosti s projížděním válců spodem, nedokázali se umístit na dobré pozici a propadli se po vítězství ve slalomu do hlubin výsledkové listiny. Za tuto atrakci sklidili pod naplněnou tribunou největší aplaus, jaký jsem kdy při závodu slyšel.

SP Pyšely sprintují peřejemi.

SP Pyšely sprintují peřejemi.

KV 125 sprint.

KV 125 dohání, co se dá.

Naše posádka KV 125 skončila po opět dobrých jízdách osmá. A blížil se závod R6 ve sprintu, který nám docela jde. V první jízdě jsme dojeli posádku před námi a protože se neuhnuli, pod Niagárou nás natlačili do vracáku. S časem 99 vteřin jsme nebyli spokojeni a u hlavního rozhodčího jsme si objednali opravnou jízdu. A vyrazili jsme znova. V této, opět první jízdě, jsme však v Čerťákách přehnali průjezd proudem, skončili špičkou na balvanu, otočili se bokem a docela se zdrželi.

Standa jen pohrozil prstem.

Standa jen pohrozil prstem, řka: "Ještě jednou!"

Časem z opravné jízdy 101 vteřin jsme si moc nepomohli a všichni nás litovali. Lituje se smíchem, že ano. Jen málo posádek se nám neposmívalo. To vůbec netušili, jak kyselina mléčná, vytvořená v mém prořídlém svalstvu, zabraňuje pohybu mé levé závodní ruky. No nic. Protože mezi oběma jízdami R6 proběhla také první jízda R2, měl jsem dost času na regeneraci sil. Náš plán byl jednoduchý a klasický. Napálit začátek, zrychlit a do cíle dosprintovat. Skoro to vyšlo a náš čas 95 vteřin stačil na místo šesté a tady bych zdůraznil kvalitu naší přípravy, protože RK STAN skončil opět za námi. Tentokrát ovšem jen díky tomu, že se počítala lepší jízda a časy se nesčítaly jako obvykle. Na to se ale historie ptát nebude.

Prostě víkend proběhl k naší naprosté spokojenosti, nebýt neschopných stánkařů, kteří nebyli ani schopni vrátit zpět na 50,-Sk se slovy, že nemají drobné. Zase jsme ušetřili. Následovalo jen balení, naložení Čavdaru, dobití baterky Čavdaru, nastartování Čavdaru a odjezd.

Slovensku dal definitivní sbohem Venca na celnici, když slovenskému celníkovi, který s řidičem projednával zaplacení nějakého DPH, sdělil: "Vyserte se na nějaký DPH nebo se tady všichni pochčijeme!" A mohli jsme pádit na Kolín. Kolem půlnoci jsme byli v domovech, kromě Michala, který téměř v Kolíně bydlí.

Sesmolil Méďa, na Trnávku se těšící, Béďa.

Úspěšná posádka zpět v Kolíně.

Úspěšná posádka zpět v Kolíně.