Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka
Čertovy proudy - trošku divočina
DATUM
15.- 16.6.2002
ÚČASTNÍCI
Michal, Honza H., Ťuhýk, Libor, Fléga, Honza K., Vendula, Malučkij
Čertovy proudy - tajuplné místo s dravými proudy
Závod v Čertových proudech, před několika lety ještě nemyslitelný.

Závod v Čertových proudech, před několika lety ještě nemyslitelný.

Michal s Honzou odjíždějí už v pátek na naší dlouholetou Loučovickou základnu. Ostatní auty v sobotu ráno. Loučovice stíháme v pohodě okolo desáté dopolední. Právě začíná téct voda, takže vlastně přijíždíme úplně přesně v ten pravý čas. Nejdříve jedeme pod hráz nahoru podívat se na slalomářské závody. Foukáme raft a potom se tradičně pouštíme do sjezdu první lehčí části odsud do Loučovic. V Loučovicích necháváme jeden raft s Honzama a pouštíme se do sjezdu Čerťáků. Loučovický jez je po rekonstrukci, okno je zcela zavřené, takže se jez musí přenášet. Dál je řeka prakticky stejná, akorát, že za rok člověk trochu pozapomene vyjetou stopu, takže první jízdu spíše tápe než opět sroste s proudem dravé řeky. Z letošních Čerťáků jsme si přivezli další názvy a jména námi pojmenovaných nových šutráků (autobus a meziboty), takže za pár let se budeme moci plně orientovat a cestu tak nějak formovat teoreticky ještě před nasednutím do raftu.

Švédské stoly, typická naše snídaně...

Švédské stoly, typická naše snídaně...

Další jízdy už kombinujeme s Honzama, zkoušíme také sjezd na šestce. A dostáváme se k dalšímu zajímavému poznatku. Aspoň z našeho hlediska se nám zdá, že jsme objevili další výhody malého českého Coloreda, prostě kam se hrabe Pulsar. Čerťáky jede lépe Coloredo, pohybuje se mezi šutry daleko obratněji a rychleji a celkově onen úsek řekli bychom zvládá daleko lépe. Pulsar se svou nemotorností zůstává více na šutrech a tak nezbývá nežli se více věnovat včasnému čtení vody.

Celkový pohled na naši hotelovou halu.

Celkový pohled na naši hotelovou halu.

Ještě že máme Malučkého, který nám kvalitně převáží vlek s autem. A Loučovická základna nás už opět vítá, Malučkij ohřívá předvařenou čočku s masíčkem, boule máme až za ušima, pivko, kafíčko, a zase pivko atd. Protože v noci vypukne průtrž mračen, stahujeme se na autobusovou čekárnu o rozměrech 2x3 metry, kde nás trochu zaskakuje boční déšť, Ťuhýk spí vsedě. Ráno přichází Honza Kozel s téměř už navždy obrečeným Vendulčiným pádlem. Dopadlo to výborně.

Naši ´chirurgové´ poskytují první pomoc roztrženému prstu.

Naši "chirurgové" poskytují první pomoc roztrženému prstu.

V deset je start závodů čtyřek, startuje se pod jezem, letos startujeme s perfektním bezstarostným startem, řekli bychom v duševní pohodě a je to znát i na kvalitě jízdy. Stopa celkem dobrá, akorát v jednom místě nás trochu pozdržel vracáček, dojíždíme čtvrtí, jsme spokojeni. Vendula s Koalama (jediná ženská posádka závodu) dojíždí s roztrženým prstem. V cíli probíhá kvalitní a rychlý zásah ošetřujících odborníků.

Pár vhodně rozlitých kubíků Vltavy dokáže divy.

Pár vhodně rozlitých kubíků Vltavy dokáže divy.

Následují další dvě doplňující tréninkové jízdy, jedna na šestce společně s Malučkim, (zde nechávám prostor Malučkému k pozdějšímu vyjádření oněch pocitů), nevím jestli je co psát, Jestli by to měly být pocity, jaké jsme kdysi měli my, kdy zhruba jsem si mlhavě zapamatoval most v Loučovicích a pak si mlhavě vzpomínám na onu hájenku v cíli, tak tyhle pocity musí mít asi každý po svém prvosjezdu.

Následuje druhá jízda na čtyřce, takzvaná rozlučková. Balíme, odjíždíme, cestou dáváme dvě odpočinkové přestávky, jednu v Rožmberku, kde dostáváme všichni od Malučkého velkou točenou zmrzlinu a druhou u Fíka na pivo a na párek.

Ahoj, zapsal Fléga.