Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka
Hamerák, krásná plavba jihočeskou říčkou.
DATUM
5-7.10.2001
ÚČASTNÍCI
Medvěd, Musťa, Klára, Adéla, Vendula, Honza Kozel, druhej novej Honza od Michala ze školy, Libor, Tomáš, Michal, Zuzka a Fléga
HAMERÁK, ANEB KRÁSNÁ PLAVBA JIHOČESKOU PODZIMNÍ ŘÍČKOU

Tato krásná říčka se jezdí rok co rok asi už hodně dlouho. Je to takový malý skvost českých toků a vyznavači bílé vody sem určitě přijíždějí ze všech koutů republiky, aby se tak pomalu rozloučili s vodáckou sezónou a večer zasedli na pivo a pokecali, co všechno za ten uplynulý rok prožili a také, co naplánovat na ten další. A tak tedy i náš klub vyrazil už potřetí, do vísky Jindříš, která se nalézá přímo na Hameráku, v podstatě na konci sjezdu. Na toto místo nás přilákali vodáci z Brna před třemi lety při jednom shledání na Čerťákách.

A tak tedy se konečně shledáváme v pátek večer u Sekyry v hospodě, jsou tu všichni, Brňáci, Bruntaláci, Krnováci, kytary a bendža a zpěvy, jako vždycky dobrá nálada. V jednu hodinu Sekyra vyhání vodáky z hospody "s lacinou výmluvou neschopného personálu" (jak by řekl Radek), že došlo pivo a dokonce i vodáky spící v přilehlém sále. Požaduje poplatek 50,- Kč za noc, ale říká, že venku je místa také dost. Někteří stavějí stany, jiní jdou pod širák. Holt byznys je byznys a někdo má a někdo nemá....

Ráno balíme, někteří z nás jedou nahoru s Brňákama autobusem, ostatní autem s loděma. Letos jsme vybaveni už konečně plasťákama, většinou zatím půjčenými. Máme dva singly, tři kajaky, Pálavu a raft. Plastová loď má jednu obrovskou výhodu, je téměř nerozbitná, na rozdíl od laminátky, dá se s ní jezdit i po šutrech, ale také není navěky a  jednoho dne se také ojede a tak i tady platí pravidlo "Jak kdo s čím zachází, s tím taky schází". Plastové lodě mají různé tvary a proporce, které se stále zdokonalují a každé se také hodí na jiný druh vodáckého vyžití, ale nebudu zabíhat do zbytečných detailů, o tom zas někdy příště.

A tak jsme už konečně na vodě, vyjíždíme z rybníčka pod hrází, je tady strašnej nával, prakticky jak se říká, hlava na hlavě. Spadnete takovou malou propustí, slyšel jsem, že někteří vodáci tomuto říkají "magneťák" a pak už se jenom řítíte korytem většího rozvodněného potoka po různých kaskádičkách a  vrbičkami se proplétáte ke zdárnému cíli. Nejhorším místem je asi poslední kaskáda nad Dvorečkem. Je dlouhá asi šedesát metrů a vyznačuje se tím, že vám to nahoře hodí špičku doprava, musíte rychle reagovat a rovnat to pěkně dolů po proudu, rychlost je výhodou, nevyplácí se moc dlouho ležet na pádle. Kdo to neustojí může mít i velkou smůlu, že se trošku dobije, je zde hodně šutrů, klouby trpí, eskymování v tomto místě prakticky pro nedostatek vody není ani možné. Aspoň takové jsou naše i praktické poznatky.

Přijíždíme na Dvoreček, malá víska s nevrlými domorodci. Některé party se točí odsud rovnou nahoru, některé pokračují dále po proudu až do Jindříše. Volíme variantu druhou. A tak v klidu sjíždíme lehčí úsek etapy. Přivezl jsem si ještě jeden poznatek z takovéhoto rozvoděného potoka, platí zde úplně jiná pravidla techniky jízdy a pádlování než na umělém slalomovém kanále. Například, když jsem zastavil v nějakém tom vracáčku u břehu, pádlo se mi zamotalo do dlouhé trávy ležící v potoce a muselo se nejdříve vymotat a pak jsem mohl teprve vyrazit dál. A další věc, která mě dělala problémy, byla hlavně při pádlování přes ruku, kde nebylo moc vody, nestrkat pádlo moc hluboko, protože hrozilo zašprajcování listu mezi nějaké šutry a tím i patřičné následky otočením a tak dále. Těmito zkušenostmi jsme si prošli asi všichni. Zkrátka řeka je řeka a kanál je kanál.

Do Jindříše jsme přijeli všichni v pohodě, akorát raft to trošku nepřežil, rozlepily se švy na dně, z plavidla se stalo neovladatelné torpédo a bylo vymalováno. Posádka raftu nemá na čem pokračovat a tak volí variantu pěší turistiky start - cíl a my pokračujeme druhým a dnes už posledním kolem.

Večerní chvíle prožíváme opět u Sekyry v hospodě, sedíme venku, kecáme, hrajeme, zpíváme, v sále je nějaká přiblblá diskotéka, v pozdějších hodinách tam končíme také.

Neděle - odjíždíme opět nahoru, loučíme se s naší posádkou raftu, která odjíždí na prohlídku zámku do Jindřichova Hradce a potom domů. My máme v plánu točit Dvoreček aspoň dvakrát, třikrát, ještě že máme Zuzku, ostříleného řidiče doprovodného vozidla, tato řidička se vyznačuje tím, že s vlekem toho ještě moc neumí, ale prej je vědecky dokázaný, že ty baby to maj v tom mozku nějaký přehozený nebo co, a že když například couvaj, tak jim nějak přestává ten mozek fungovat a v podstatě nevědí, na kterou stranu maj točit tím volantem. A tímto syndromem trpí i naše Zuzka, ještě že je zde hodně silných vodáků, kteří jí vlek za automobilem hážou zleva doprava tak, aby projela bezpečně mezi ostatními dopravními prostředky.

Stíháme sjet první půlku opravdu třikrát, třetí jízda je dnes opravdu poslední, protože brzo se zavře stavidlo rybníka opět na rok. A tak se na Dvorečku ještě naposled protáhnem a pak pomalu odjíždíme po proudu až do Jindříše. Cestou si ještě užíváme pěkné chvilky pohodové vody. Já zatím hlavou bourám betonový můstek, můžu říct, že mi helma zachraňuje život. V Jindříši pomalu balíme, a mažem s mojí hlavou ještě do Jindřichova Hradce na šití. V nemocnici na chirurgii jsou trošku nevrlí, kolik nás tam ještě je. Asi nejsem první. Ubezpečuji doktory, že jsem opravdu poslední. A takto skončil Hamerák 2001.

Ahoj, zapsal Fléga.