Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka

Dovolená na Hronu 2005

Datum

23.-30. 7. 2005

Účastníci:

Medvěd, Jitka, Terezka, Lukáš, Petr, Anička, Jirka, Ondra, Igor, Eva, Simonka, Dalík, Iva, Kuba, Marie, Ivan, Tomáš, Lukáš, Nikola

Tak toto je Marie s vlekem. Seznamte se.

Tak toto je Marie s vlekem. Seznamte se.

Tak se mi konečně podařilo sehnat mladou krev na psaní reportáží. Jirka Brabenec (10 let) vás seznámí s tím, co jsme zažili na dovolené v Nízkých Tatrách, přímo na řece Hron. Já jsem si jenom dovolil připsat nějaké poznámky. Méďa Béďa.

Úvod

Již od března jsme se domlouvali, kam pojedeme letos na vodu. Zvítězil slovenský Hron. Původně se mělo jet až do Beňuše, ale z nedostatku vody jsme se rozhodli pro níže položený kemp ve vesnici Nemecká.

1. den - sobota 23.7.3005

Totálně zarostlé chatky v kempu Nemecká.

Totálně zarostlé chatky v kempu Nemecká.

Praha 8:50 hod. nástup, 8:55 hod. doplnění zavazadel u Medvědů. Cesta směr Brno, Starý Hrozenkov (hraniční přechod), Bánská Bystrica, kemp Nemecká - 17:30 hod. sraz s posádkou č. 2 Iva, Kuba, Nikola a posádkou č. 3 Eva, Igor, Dalík a Simča. Založení stanového tábora a ohniště. Vaření večeře a čekání na posádku č. 4. s vozem Marie ( Medvěd, Jitka, Lukáš, Tereza, Zuzka, Fléga, Štěpka a Lucka), odjezd z Prahy až v 15:00 hod., příjezd do kempu ve 23:00 hod.

Od vleku nalevo až po GEHE je část našeho tábora.

Od vleku nalevo až po GEHE je část našeho tábora.


Probírání programu na druhý den a popíjení cca 15 litrů domácího vína do 2:00 hod. (z přílišné hlučnosti rodičů, děti ještě nespí).

Ztráty: zatím žádné

Úrazy: žádné

Pozn.: Že v depu strávíme asi čtyři hodiny, to jsem v podstatě čekal. Jenom mě překvapilo, že se nám podařilo odjet dřív, než skupina Musťa, Adéla, Klára, Robert, kteří se vypravovali na Vltavu. Cesta Marií do centra Slovenska probíhala sice pomalu, ale plynule, bez závad a defektů. Jenom chybí víc větrání. Pár drobností přeci jenom nefunguje. Pravé boční okénko nejde stáhnout, rychloměr ani kilometroměr nefungují, klakson netroubí. Naopak funguje signalizace rozsvícených světel a to dokonce se všemi dveřmi.

Čekání na první plavbu.

Čekání na první plavbu.

Po příjezdu do Nemecké propadá Fléga hlubokým depresím, v plánu měl přespat prostě v Beňuši a basta! Kdo mu tohle udělal? Nakonec se trošku uklidňuje. Já zase zvolna otvírám jeden sekt za druhým a po třetím si jdu lehnout. Krásné setkání.

2. den - neděle 24.7.2005

Budíček 7:30 hod., připravuje se snídaně. 9:00 hod. příprava kánoí a raftu pod vedením vedoucího zájezdu Flégy. V 11:30 hod. až na známé jedince Jitku a mámu, které na vodě nikdy nejezdí, konečně vyrážíme po vodě přes Brusno. Za Brusnem u "skákací skály" jsme si dali svačinovou pauzu a pokračovali jsme dále na Mezibrod, Lučatín, Slovenskou Lupču až do vesnice Šalková. V Šalkové nás máma a Jitka přivítali cca v 16:00 hod. a část posádek odvezly autem do kempu. Fléga, který jel prvním vozem, se vrátil zpět pro zbytek lidí a pro lodě. Po cestě zpět jsme museli nouzově přibrzďovat, protože nám málem ulítl raft z vleku (byl špatně přivázán). Večer posezení u ohně a vymýšlení trasy na zítřek.

Reklamní tabule nad řekou.

Reklamní tabule nad řekou.

Ztráty: Petrovi málem uplaval klobouk s penězi. Igorovi uplavaly trenýrky zn. Reebok

Úrazy: Mámu štíplo hovado a otekla jí noha.

Pozn.: Ráno jsem si konečně prohlédl Dobrý pľac. Je tady bufet, sprchy občas s teplou vodou (bojlery), splachovací záchodky, hřiště na volejbal a na petanque. Dále ve stráňce zcela zarostlé chatky, uklizený trávník na stanování a dřevo na spálení.

3. den - pondělí 25.7.2005

Balení stanů, přesun aut do kempu ve Iliaši. Trasa po vodě 32,7 km proběhla po několika topeních dobře. Při stavění stanů se strhla bouře - přijela teta Marie - zvaná dešťovka + Ivan, Tomča, Lukáš. Příprava ohně, poslouchání kytary a domluva plánu na úterý = volný den.

Ztráty: žádné

Úrazy: Máma jela s oteklou nohou k doktorovi, platba léků 600 Sk.

Posezení u ohníčku.

Posezení u ohníčku.

Pozn.: Dnes jsme si trasu docela natáhli. První polovina byla stejná jako včera, druhá polovina byla nová. Cestou se nic zvláštního nestalo, jenom Eva s Igorem se zvrhli pod takovou skalkou, kam je nahnal proud a chvíli nemohli najít syna Dalíka, kterého se rozhodli svézt spolu na kánoi. Schoval se jim pod převrhlou loď do vzduchové bubliny. Vše, až na šok rodičů, dobře dopadlo. Suchého pobytu v loďce si užil Dalík od nasednutí asi 30 metrů...

Zleva: Nikola, Lukáš, kytarista Jirka, Lukáš.

Zleva: Nikola, Lukáš, kytarista Jirka, Lukáš.


Za zmínku ještě stojí můj průjezd nebezpečnou peřejí, sestávající ze schodu o výšce asi 15 cm a asi pěti kamínků. Jedu prostě takhle s Terezkou do tohoto ošidného místa a najednou koukám, že jdu Hronem, loď přede mnou, dcera ji pevně držící. Trošku si dobila holeně, ale loď statečně zachránila. Šikovná vodačka.

Upoutávka na kemp v Iliaši na břehu Hronu.

Upoutávka na kemp v Iliaši na břehu Hronu.

No a jak už výše psal Jirka, pršelo...

No a jak už výše psal Jirka, pršelo...


No a kemp v Iliaši. Travnatý palouk v lese, dvě kadibudky, voda tekoucí z hadice, sprcha z barelu, láhvové pivo k dispozici. Noc 30,- Sk/dospělá osoba. Příjezdová cesta neznačená a dost šílená. Narváno. Kemp spravuje nadšený vodák, člen Svazu kanoistů SR. Docela hezké místo. Pro příznivce železnice naprosto ideální. Každých 20 minut projíždí docela těsně vlak a na nechráněných železničních přejezdech třikrát zahouká. Asi od 4:30 do 23:30 hod. To byla ale asi také jediná nevýhoda, prostředí to bylo milé. K večeři jsem měl špagety. Škoda, že večer pršelo.

4. den - úterý 26.7.2005

Příchod do termálu Kováčová.

Příchod do termálu Kováčová.

Volný den. Rozdělení na dvě skupiny. První jela do termálu Kováčová. Druhá skupina jela do Vlkolínce (skanzen na předměstí Ružomberoku) a do Demänovské ľadové jaskyně. Cestou z jeskyně jsme zakoupili sýry a v potravinách jídlo na další dny a pro dospělé zásobu lahváčů. Večer posezení u ohně s kytarou a vyprávění zážitků.

Ztráty: žádné

Úrazy: žádné

Pozn.: Byl jsem v první skupině spolu s Jitkou, Lukášem, Terezou, Nikolou, Zuzkou, Flégou, Luckou, Štěpkou, Ivou a Kubou. Prostě nás byla plná Marie :o) Termální postsocialistické koupaliště nás ale osvěžilo a umylo. Tady začalo být Zuzce blbě. Povedená historka se ovšem jmenuje: Hledání smaženého sýra.

Lukáš pod vodou.

Lukáš pod vodou.

Kuba měl totiž narozeniny a jako dárek měl slíbený smažený sýr s kroketami. Na koupališti ho měli, ale jenom s hranolky. Proto nás Fléga na oběd zavezl do typické salaše na opačném konci vesnice. V salaši měli ovšem jenom halušky a podobné salašiny, proto jsme si my dospělí dali pouze polévku a děti s poloprázdnými bříšky potom táhli zpět dědinou, hledaje jinou restauraci. Tu jsme už asi po 2 km opravdu našli. Posezení na zahrádce vypadalo hezky, jenom nám trochu vadili tři místní, kteří tam současně dělali generálku motoru na Škodě 105 a dvě místní, čistící na betonu koberce. Šli jsme raději pryč.

Já s Ivou. "Každý medveď sa počíta"

Já s Ivou. "Každý medveď sa počíta!"

Zajímavá otevírací doba...

Zajímavá otevírací doba
samoobsluhy...

Kuba pod vodou.

Kuba pod vodou.

Dále jsme nalezli nějaký bar s hernou, tam se nevařilo, ovšem poslali nás odtamtud za roh do penzionu, kde se také nevařilo. Na a jak jistě tušíte, v kiosku před koupalištěm jsme si ten vytoužený vyprážany syr s kulatými kroketami nakonec dali. Za zmínku ještě stojí místní samoobsluha z řetězce Coop. Tam jsme nejprve nemohli najít vchod. No a vevnitř by to náš hygienik asi hned zavřel. Hlavně, že mají všude registrační pokladny.

5. den - středa 27.7.2005

Vody nebylo moc...

Vody nebylo moc...

Balení stanů, snídaně, přesun vozů do dalšího tábořiště Hronská Důbrava - cesta po vodě 27,8 km. Odjezd z Iliaše v 11:00 hod. Tradičně se neúčastní máma, Jitka a nemocná Zuzka (vyhledání lékaře - nasazení antibiotik). Trasa proběhla dobře, až na drobné škrábance. (Lukáš a Kuba dokázali udělat 6 děr do kánoe). Příjezd do tábořiště, teplota ve stínu 38°C. Zuzka má horečku a máma s Jitkou se vzbouřily proti tábořišti (spousta odpadků a opilý správce).

Přenášení ...

Přenášení ...

Pakují se věci a odjíždí se zpět do kempu Nemecká, protože Hron už teče příliš pomalu. Cestou proběhly individuální večeře - halušky a borůvkové knedlíky v Kolibě, obalovaný sýr v motorestu ... Po příjezdu stavění stanů, rozdělání ohně, dopíjení zbytků vína, jedení sýrů a různých pochoutek. Příprava na volný den.

Ztráty: táta (Petr) ztratil triko

Úrazy: Zuzka horečka. Fléga vypadl z kánoe a rozsekl si hlavu.

Outdoor Camp má lákadla přes celou řeku.

Outdoor Camp má lákadla přes celou řeku.

Není divu, že zastavujeme.

Není divu, že zastavujeme.

Na místě stojí luxusní kiosek.

Na místě stojí luxusní kiosek.

Kuba hlídá lodní vrak.

Kuba hlídá lodní vrak.

Broušení kánoe ... prý nejhorší den prázdnin.

Broušení kánoe ... prý nejhorší den prázdnin.

Nikola na mělčině.

Nikola na mělčině.

Dloooouhé přenášení dvou jezů.

Dloooouhé přenášení dvou jezů.
Za vyššího stavu vody to musí vypadat děsně.

Přenášení.

Přenášení.

Eva se učí kormidlovat.

Eva se učí kormidlovat.

Na tomto táborisku jsme se jenom občerstvili.

Na tomto táborisku jsme se jenom občerstvili.

Vaříme.

Vaříme.


Pozn.: Už dlouhodobé ranní přemísťování automobilů do místa dalšího táboření nás mohlo varovat. Myslím, že jsme tentokrát trochu přehnali délku trasy. Přeci jenom skoro 28 km na raftu a voleji nebyl dobrý nápad. Cestou v drobné nečekané peřeji Lukáš s Kubou, kteří nám ujeli, ztroskotali a ze své kanoe udělali lodní vrak. Situaci jsme po trošce nadávek vyřešili tak, že jsme loďku nechali na zahradě nějakého místního dobrého člověka a kluky si rozebrali do jiných lodí.

Terezka.

Terezka.

Nakonec jsme do cíle dojeli. Tam nás ovšem čekalo nemilé překvapení v podobě nemocné Zuzky, které bylo opravdu zle a tábořiště. Prázdné fotbalové hřiště s cikánskou osadou okolo. Pod dojmem možného nočního vyvraždění jsme se nakonec domluvili a odjeli zpět do Nemecké. Asi to bylo správné rozhodnutí. Hronskou Důbravu nemůžu coby kemp doporučit. Cestou jsme také vyzvedli rozsekanou kánoi. Byla to vesnice s velice zajímavým kostelem, jehož jedna půlka bylo zdravotní středisko a druhá obecní úřad.

Lucinka.

Lucinka.

Ovšem nejlepší zážitek z vody týkal Flégy. Představme si klidnou řeku typu, řekněme, Otava v Písku. Břehy pěkně zpevněné, řeka hloubky asi jeden metr líně teče. Zcela přehledný terén bez nejmenšího nebezpečí. Najednou slyším: "Žbuňk!", otočím se a vidím, jak Fléga jedoucí na kánoi se Štěpánkou a Lucinkou již nejede na kánoi a naopak stojí v řece vedle ní a z hlavy mu teče krev.

Kuba.

Kuba.

Celou situaci vysvětluje asi takto: "No Medvěde, najednou se mi zaklínilo pádlo mezi nějaké kameny a abych nepřevrátil holky, raději jsem vypadl. Pod hladinou byl kámen a o něj jsem si rozsekl kůži na hlavě". Samozřejmě budu Flégovi toto vysvětlení věřit, přestože se domnívám, že normálně zachrápal na zadáku a spadl do vody.


Panoramata.

Panoramata.

6. den - čtvrtek 28.7.2005 (KRIZE)

Horní stanice.

Horní stanice.

Ráno se všichni zvedáme a potácíme ze stanů. Naplánované akce: výlet do hradu Slovenská Lupča a výjezd na horu Chopok. Dopoledne děti povinně brousí poškozenou kánoi - od 8.30 do 12 h (hrůza!!!). Táta utekl na houby - vrátil se asi v 11:00 hod. s plným pytlíkem hub a zadělává na smaženici. Část osazenstva ji snědla a stále ještě žije. Přijíždí první družstvo ze Slovenské Lupče a asi za hodinu vyráží vůz Marie na výlet na Chopok. Fléga lepí díry v lodi a ostatní odpočívají.

Rozcestí 1520 m

Rozcestí 1520 m

V polovině kopce.

V polovině kopce.

Na cestě k potůčku.

Na cestě k potůčku.

Po večeři nastává krize - Kuba začal zvracet (asi úpal). Ve 21:00 hod. připravili Lukáš s Tomčou bojovku pro všechny děti. Kuba těsně před bojovkou zvrací, ale přece vyráží. Ve 23:00 hod. hodin začíná zvracet Dalík. Za 5 minut dokázal zlikvidovat stan i spacáky. Eva šílí, Igor zachovává klid. O půlnoci je rozhodnuto. Eva s Ivou a rodinami ráno odjíždějí. Nejvíce to odnesla znojemačka Nikola, která se se všemi loučí se slzami v očích. Zbytek zájezdu zůstává.

Ztráty: žádné

Úrazy: Dalík + Kuba zvracení

Pohled na dolní stanici.

Pohled na dolní stanici.

Takový menší večírek.

Takový menší večírek.

Pozn.: Dnes jsme se rozhodli pokochat se krásou Nízkých Tater. Po obědě plná Marie mnou řízená se vydává k lanovce na Chopok. Již cesta ke spodní stanici lanovky naznačuje, že Marie zdolala výškový rekord. Poslední 2 km serpentýn jsme zdolali na první převodový stupeň s občasnými zastávkami na chlazení motoru. Na místě samozřejmě nechybí placené parkoviště, kde nám hlídač, pomocí přenosné tiskárny, tiskne v ruce daňový doklad.

Večer je to v pohodě ...

Večer je to v pohodě ...

Lanovka vypadá moderně, jen nás překvapuje, že kromě nás je na místě asi jenom pět cizích lidí. Zakupujeme lanovenky a jdeme k bufetu. Víno je zde levnější než pitíčko s brčkem. Pitíčko z Makra tady stojí 30,- Sk, což je víc než v Praze na Hradčanech. Víno jenom 28,- Sk.

... ráno horší.

... ráno horší.

Po půlhodince se lanovka rozjíždí, nasedáme do sedaček a vyrážíme nahoru. Je to krásné svezení. Škoda, že tato lanovka jezdí jenom do půlky kopce. Jak na místě zjišťujeme, lanovka měla i přestup na další, ale ta od revoluce poněkud zrezla a je zjevně provozu neschopná. Na druhou stranu by se na jejím pozadí dal natočit napínavý katastrofický film.

Noční bojovka.

Noční bojovka.

Strašidla.

Strašidla.


Vzhledem k tomu, že zpět poslední lanovka jede asi za dvě hodiny, je jasné, že vrcholu nedosáhneme ani zrychleným přesunem. Vydáváme se tedy po vrstevnici k nějakému rozcestí. Díky nadmořské výšce fouká příjemný osvěžující větřík, přestože je vedro. Docházíme k nějakému potůčku, kde děti skotačí a ostatní odpočívají. Cesta zpět je velmi podobná.

Noční historku již dostatečně vylíčil Jirka ...

7. den - pátek 29.7.2005

Poslední svačinka na vodě.

Poslední svačinka na vodě.

Lazaři odjeli a zůstávají otrlí jedinci z Prahy. Dnes se jelo naposledy po vodě, ale jen z Německé do outdoorcampu. Bylo to tu moc pěkné, jen nevodácká posádka po silnici ho marně hledala. Už ale nemělo cenu se sem stěhovat. Cesta dopadla dobře , všichni byli spokojeni. Zítra dovolená bohužel končí. Večer ale bylo ještě jedno malé překvapení - Ondra, Štěpka, Lucka a Tereza připravili bojovku číslo 2 pro dospělé a zbytek. I tato bojovka, až na pár technických závad, proběhla v pohodě. Po bojovce byl poslední táborák.

Poslední svačinka v kiosku.

Poslední svačinka v kiosku.

Pozn.: Poslední půlden na vodě. Cestu již známe a tak si ji užíváme. Outdoorcamp je hezký, takový domácký, ale zdál se nám poměrně drahý. Zase pro děti by asi byl dobrý. Tedy pro plavce. Může se totiž stát to, co se stalo Lucince. Houpala se, houpala na houpačce a najednou šplouch a plavala v Hronu. Jo to je hned. Naštěstí je houpačka hned vedle kiosku a odlov byl tedy rychlý.

Poslední večírek.

Poslední večírek.

Tady se nám také dost zmatlal Fléga, nu což, neřídil, vzal jsem to za něho.

Ztráty: Tomčovi uplavala kšiltovka.

Úrazy: Já jsem si rozřízl nohu o pilu.

8. den - sobota 30.7.2005

Ráno po snídani jsme začali balit lodě, stany a věci. Potom se část osazenstva ještě vydala na poslední výlet po Nízkých Tatrách - na Chopok. Ti kteří tam již byli, dobalovali, vařili si oběd a ve dvě hodiny vyrazili na jejich první zastávku v Dobšicích u Znojma. Zbytek se vrátil z Chopku asi v 16:00 hod. Uvařili jsme si obědovečeři a v 17.30 hod. jsme vyrazili směrem ku Praze. Po půl jedné jsme byli v Praze, vodáci z prvního družstva se zastávkou u Znojma přijeli až kolem půl čtvrté ráno.

A to je vše. Balíme.

A to je vše. Balíme.

Pozn. No jo, poslední odjezdový den. Vymysleli jsme, že se cestou zastavíme u babičky ve Znojmě a já tam nechám děti i s Jitkou. A tak se také stalo. Sice se nám tím cesta poněkud protáhla, ale Marie v pohodě dojela. Dovolenou nelze než považovat za vydařenou. Příští rok se vydáme zřejmě na Ohři.

Ztráty: žádné

Úrazy: žádné

Závěr

Zájezd se mi moc líbil a těším se na příští rok. Jiří Brabenec


Valid HTML 4.01!