Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka
Týden s dětmi na Pastvinské přehradě
DATUM
18.-24.8.2002
ÚČASTNÍCI
: Medvěd, Jitka, Lukáš ml., Terezka, Petr, Anička, Jirka, Ondra, Lukáš st., Čenda, Lenka, Kubík, Fléga, Zuzka, Štěpánka a Lucinka (celkem 16)
Týden s dětmi na Pastvinské přehradě - dovolená na klidné vodě
Taková krásná voda to byla...

Taková krásná voda to byla...

Asi tak týden před naším plánovaným rodinným táborem bylo všem jasné, že z klasické vody asi letos nic nebude. Všem, až, až na jednoho. Tím optimistou byl samozřejmě Fléga. Doslova do poslední chvíle doufal, že by se dala jet alespoň Sázava. V sobotu, kdy se mělo původně odjíždět, jsme se já, Fléga, Čenda a jeho auto jeli na Sázavu podívat. Bohužel jediné slušné tábořiště bylo pod Stvořidly. Všechna ostatní byla tak promáčená, že i Fléga konečně uznal, že budeme muset vymyslet náhradní řešení. Téhož dne večer jsme svolali krizový štáb na hřišti ve Zličíně. Tam padlo definitivní rozhodnutí. Pojedeme do Orlických hor na Pastvinskou přehradu. Kolem sedmé večerní jsme se rozutekli do svých domovů balit. Tak rychle jsem to já osobně nikdy nestíhala. Vyprat, vyžehlit, sbalit… Jindy se na to duševně připravuji několik dnů předem a ejhle, ono to jde.

Chystáme ohníček k přípravě večeře.

Chystáme ohníček k přípravě večeře.

V neděli okolo jedné hodiny byl sraz u "Mekáče na Čerňáku". Tak nějak jsme to zvládli a po všech čůráních, kakáních, bumbáních se naše kolona vydala vstříc novým dobrodružstvím. Cesta včetně dalších nespočetných čůrání, kakání … no však to znáte…proběhla i s výživnou přestávkou v Obědovické udírně úspěšně. Okolo páté hodiny jsme dorazili na místo. Než jsme stačili vybrat místa pro naše plátěné příbytky, děti měly novou kamarádku Verunku. Během dvou minut jsme se mohli dozvědět, že Verunka je odněkud od Loun, bydlí na "devítce" s maminkou a tatínkem, a má ještě jedny takovýhle plavky, jenže žlutý s modrejma kytičkama. Zaplať Pánbůh za Verunku, protože díky ní jsme mohli v dalších dnech trávit mnoho nerušených chvil při kávě a tak, jelikož maminka z "devítky" byla moc hodná, rozdávala bonbony, lízátka a půjčovala pastelky. Naše dětičky to dokázaly ocenit. A my nakonec taky. V neděli už se kromě přivítacího přípitku nic zvláštního nestalo.

Výdej kvalitní stravy do nastavených nádob.

Výdej kvalitní stravy do nastavených nádob.

V pondělí dopoledne jsme vyrazili na krátkou nenáročnou procházku po okolí. Chlapci a chlapi nasbírali něco dříví, abychom měli celý týden čím topit. Odpoledne jsme navštívili informační centrum v Pastvinách, kde jsme získali spoustu typů na výpravy. Jitku nejvíce zaujala Bublačka. Potůček, jehož romantické bublání a šplouchání má být opravdovým balzámem na duši i nervy. Jitka nedala jinak, a tak jsme se Bublačku bez meškání vydali hledat. Asi tak po hodině kroužení, přejíždění, couvání jsme Bublačku nejen nenašli, ale ani naše nervy nebyly dvakrát nabalzamované. První výletní cíl jsme nepokořili, ale to nic. Vždyť před námi byl ještě skoro celý týden. Zbytek dne byl stráven plaváním a cachtáním v přehradě. Voda byla skvělá.

U obranné tvrze Bouda.

U obranné tvrze Bouda.

V úterý ráno jsme se rozdělili na dámy a na pány s Lucinkou. My dámy jsme navštívily nejprve zámek Doudleby. Moc se nám tam líbilo. Zejména paní průvodkyně byla moc sympatická, tak trochu ve stylu Marylin Monroe. Měla cizí přízvuk a když jsme se jí ptaly, jestli nemá něco společného se zámkem, tajemně mlčela. Rozhodně byl její výklad docela vtipný a bylo vidět, že toho o zámku ví na průvodkyni docela dost.

Potom jsme ještě procourali Žamberk a Vamberk a jelo se zpátky k vodě. Pánové navštívili Tvrz Bouda u Jablonného nad Orlicí. Jen Lucinka, která nesměla jet po zkušenostech se zámkem Veltrusy do muzea krajek s maminkou, si myslela, že byla v zámku. Prý ve špinavým.

Cestou k tvrzi jsme objevili i geodynamický bod.

Cestou k tvrzi jsme objevili i geodynamický bod.

Oranžoví

Oranžoví.

Ve středu jsme se opět rozdělili. Medvědí rodinka vyrazila do Litomyšle, protože Medvěd si za žádnou cenu nechtěl nechat ujít Smetanovy autentické notové zápisy. Na tento výlet se Medvědi oblékli do rodinných batikovaných triček oranžové barvy. Celá Litomyšl prý na nich mohla oči nechat. Ani se nedivím… Modrá je dobrá jak zpívá klasik, ale oranžová je ještě lepší.

Zbytek tábora se vydal směrem na Šumperk, kde jsme shlédli zemědělské muzeum s mini zoo. Naši hoši si tam mohli vyzkoušet, jak se leze do tanku i z tanku, který byl součástí expozice. Byla tam vůbec spousta zajímavých věcí včetně nadšeného moraváka, který byl jedním z tvůrců muzea. Jeho přednáška o povodních z roku 1995 byla ale poněkud zdlouhavá a zaujatá. Než jsme se dostali k vlastní prohlídce "výstavy", měli už všichni hlad a žízeň.

Řezání klád pomáhá k utváření postavy.

Řezání klád pomáhá k utváření postavy.

Práce s pilou ve dvou a půl letech.

Práce s pilou ve dvou a půl letech.

Ve čtvrtek jsme se konečně v kompletní sestavě vypravili na tentokrát pěší výlet a to k Zemské bráně. Mohu vřele doporučit. Cesta vede lesem podél řeky Orlice. Žádné velké krpály, příjemný stín. U Zemské brány jsme si odpočinuli, dětičky se vycachtaly, fotilo se na obrovských balvanech v řece. Pak se ale začalo zatahovat, začalo krápat, blýskat se a během chvíle padaly kroupy. Doslova na poslední chvíli jsme našli útočiště v Chatě U Rampušáka. To už se venku ženili čerti. Chata byla moc pěkná. O to horší to bylo s obsluhou. To se musí zažít. Paní jakýmsi nepochopitelným systémem sepsala naše objednávky. Ovšem netrefila se snad se žádnou a to přesto, že obsluhovala pouze naše čtyři stoly. Ale co, hlavně že jsme buřinu přečkali v teple a v suchu. Zpáteční cesta už byla v pohodě a počasí už si žádné další překvápko nepřipravilo.

Lukášové na Zemské bráně.

Lukášové na Zemské bráně.

Modří.

Modří.

V pátek, předposlední den, jsme se rozhodli navštívit letohradské Muzeum řemesel. Musím říci, že se moc povedlo a opravdu stojí za to ho vidět. Po odpoledni stráveném jak jinak než zase u vody se naše dětičky těšily na vyvrcholení našeho pobytu na Pastvinách a to na noční jízdu raftem. Cílem této "bojovky" bylo najít na protějším břehu červené světélko, u něj se vylodit, podepsat Pastvinskou bulu a přeplout zpět. Potom se poklábosilo u táboráku a šli jsme se vyhajat na balení a na zpáteční cestu.

Bula Pastvinská.

Bula Pastvinská.

Plavecký výcvik.

Plavecký výcvik.

Celý týden provázelo bezvadné počasí. Každý den probíhaly tréninky eskymáků a projížďky raftem po přehradě, aby bylo dostáno vodácké náplni tábora. Samozřejmě nemohly chybět ani večerní dýchánky u ohně s kalíškem vína či piva a trochou té muziky. Při jednom takovém nočním posezení jsme se seznámili s asi čtyřletým Pavlíkem. Vyprávění o tomto čiperkovi by zabralo hodně řádků. Rozhodně přispěl k našemu pobavení historkami ze svého života. Pravda, trochu nás zarazilo, že ho kolem 23. hodiny ještě nikdo nesháněl, přesto jsme ho nakonec úspěšně udali jeho "starostlivým" rodičům.

Různobarevní.

Různobarevní.

V sobotu nám nezbylo než sbalit a vyrazit zpět ku Praze. Podle malé ankety mezi účastníky tábora bylo zjištěno, že kromě drsoně Flégy nikomu každodenní vodácké balení nechybělo. Přesto si myslím, že si nikdo z nás nenechá ujít příští ročník Putování Jana Sifona, tentokrát snad opět loďmo na některé z našich krásných řek.

Nejmladší účastníci podle velikosti na závěrečném nástupu.

Nejmladší účastníci podle velikosti na závěrečném nástupu.

P.S.
Pokud jste vydrželi dočíst až sem a neusnuli jste, tak děkuji. Samozřejmě dalším dojmům a příspěvkům se meze nekladou. Takže, pokud jsem něco zajímavého vynechala nebo překroutila, sem s vašimi postřehy.

Splodila Zuzka.