Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka
Vltava 2001 - "Po stopách Jana Sifona"
DATUM
20.-24.8.2001
ÚČASTNÍCI
Fléga, Zuzka, Štěpánka, Lucinka, Medvěd, Jitka, Terezka, Lukáš, Petr, Anička, Jirka, Ondra, Stoil, Lucka, Mirelka, Danoušek, Sylvinka, Nikola, Lenka
VLTAVA 2001 ANEB "PO STOPÁCH JANA SIFONA"

Ve dnech 20. až 24.srpna 2001 se uskutečnilo ono vytoužené putování nazvané "Po stopách Jana Sifona". V pondělí jsme se všichni sešli v kempu pod hrází ve Vyšším Brodě. Kemp je sice poněkud drahý, ale personál naopak vstřícný až ochotný, protože dovolil zdarma vjezd dvou aut, které jenom přivezly zbytek vodáků. Totéž se nedá říci o pracovnicích v kiosku, kde fronta byla stále, jak jsme zjistili, roztočit víc piv najednou dopředu si nikdo netroufne. Bohužel toto je pravidlem ve všech námi navštívených kempech. A tak se čeká a čeká. To bylo jen takové povzdechnutí.

Nejprve jsme převezli naše auta do kempu v Rožmberku a jedním jsme se vrátili zpět, my řidiči, což je nevýhoda č.1 - nemůžete pít už od rána. A hurá na vodu. Naše výbava byla 5 kanoí značky Vydra a jeden raft Ultimate. Protože bylo přítomno 10 dospělých a 10 dětí ve věku 2-11 let, rozdělili jsme posádky podle umění do lodí, do raftu vlezli dva dospělí a osm dětí a vyrazili jsme.

Asi špatně rozvžené posádky způsobily hned po nasednutí potíže s ovládáním lodi a jedna loď šla hned ke dnu. Cestou do Rožmberku se vykoupalo víc posádek, uplavaly hodinky a nějaké to spodní prádlo, ale s každým záběrem se naše vodácké umění zlepšovalo. Raft plul samozřejmě výborně, bez obtíží. Tam kde ostatní vodáci vystupovali z lodí a zkoumali průjezd šlajsnou, či retardérkou, náš raft s dětmi projel bez zastavení za radostného štěbetání. Cesta proběhla celkem klidně a trvala asi tři hodiny. V kempu jsme si postavili stany, uvařili nějakou tu večeři, popili nějaké ty nápoje a v očekávání deště, který je prý v Rožmberku zcela obvyklý, ulehli do spacáků. Déšť samozřejmě přišel, vytopil nám dva stany a když ani ráno neustával, rozhodli jsme, že zůstaneme na místě celý den. Ženy s dětmi odešly na hrad, muži vařili výtečnou slepičí polévku a trénovali kormidlování na lodích. Protože přestalo po obědě pršet, sjeli ti, kteří chtěli, s dětmi na lodích k Fíkovi, což je taková malebná vodácká restauračka a pomocí aut se zase k večeru vrátili zpět do kempu. Místo večerníčku jsme dětem sehnali představení kolegů vodáků, kteří byli sice stále v lihu, ale díky nápisu na tričku "Zabij bobra - zachráníš strom", také stále veselí. Krátké, velmi veselé improvizované vystoupení se jmenovalo "Pikachu útok" a dětem se velmi líbilo.

Ráno, to už je středa, jsme zase sbalili stany, odvezli auta až do Nového Spolí a po snídani vypluli vstříci dalším nástrahám. Nevýhoda č. 2 - snídaně v kempu se prodraží. Houska 3,- Kč, koblížek 9,- Kč. Cesta ubíhala proti prvnímu dni již klidněji, prodože zdokonalení bylo jasně patrné. V polovině cesty jsme se zastavili na svačinu u Fíka (hranolky, párky) a už po hodině a půl jsme jeli dál. Poučení č.1 - nikdy nenech cestou vystoupit děti z lodi, trvá strašně dlouho dostat je zpět. Cesta probíhala zase klidně, ale bylo už znát, že trvá dlouho. Po dlouhé zatáčce jsme najednou kotvili v přeplněném kempu a hledali poslední místo na stany. Poučení č. 2 - nepřijížděj do kempu jako poslední.

Čtvrtek jsme věnovali návštěvě, pro Němce cenově upraveného, Českého Krumlova. Při té příležitosti jsme si i do paměti uložili průjezd místními jezy. Odpoledne proběhla výuka malých dětí v ovládání lodi. Je zajímavé, že když do kajaku posadíte malé dítě (měli jsme i kajak) a řeknete mu, aby jelo, tak zcela instinktivně a úplně v pohodě odjede a zatáčí. Večer jsme si vzájemně rozdali diplomy a po uspání dětí opět dlouho ponocovali v místním kiosku. Ráno jsme se probudili do dne posledního, protože byl už pátek a nás čekala cesta do Zlaté Koruny a potom odjezd do svých domovů. Po téměř úspěšném zdolání krumlovských jezů dorazili jsme asi v pět hodin odpoledne do Zlaté Koruny. Nevýhoda a poučení č.3 - když vyjedeš pozdě, tak dojedeš taky pozdě. Tam jsme všechno sbalili, většina odjela domů a Fléga s Méďou Béďou se vydali ještě kousek dál, pod přehradu Lipno, kde se chystali účastnit 2.ročníku Extrémního závodu raftů v Čertových proudech.

Ale to už je jiná historka.

Rada pro vodáky: Nikdy nevyfukujte raft typu Ultimate, s úmyslem pěkně ho umýt, přímo v řece. Na místo vzduchu do mezery mezi látkou a gumou nateče tolik vody, že ho nikdy nevytáhnete bez obtíží na břeh.

Bylo to moc pěkné až na to, že slíbená celotáborová hra "Po stopách Jana Sifona" proběhne asi někdy příště.

Ahoj, Méďa Béďa.